obyvatelstvo
mluvící převážně německy. České země v druhé polovině 18. století
Marie Terezie Josef II. Osvícenství v Čechách a Národní obrození Generace Dobrovského
Divadlo Osvícenský absolutismus Velká Británie v 18. století Egypt v 18. stol. Francie v 18.století
Chráněná území v Čechách Rostlinstvo Průmysl Průmysl paliv a energetiky
Výroba elektřiny Hutnický průmysl Strojírenský průmysl Textilní průmysl
Oděvní průmysl Kožedělný průmysl Obuvnický průmysl Dřevozpracující průmysl
Keramický průmysl Potravinářský průmysl Chemický průmysl
Průmysl stavebních hmot Zemědělství Vodstvo Cestovní ruch
Nerostné bohatství Čech Živočišstvo Povrch Čech Doprava a spoje
České země v druhé polovině 18. století
V českých zemích žily
koncem 18. století asi 4 miliony lidí, z toho 2,5 milionu v Čechách, 1,2 milionu
na Moravě a 0,3 milionu ve zbylém Slezsku. Ve vnitrozemní sídlilo především
česky mluvící obyvatelstvo, v příhraničních oblastech a také ve městech žilo obyvatelstvo
mluvící převážně německy.
V úrodnějším vnitrozemí se lidé živili především zemědělstvím, rybářstvím a také železářskou výrobou, v hornatějších oblastech podél zemské hranice se chovalo více dobytka, podomácku se zde spřádal len a zhotovovalo se plátno. Zde se také nacházely sklářské hutě a porcelánky, které prodávaly své výrobky do zahraničí.
Drtivá většina obyvatel žila na venkově. K největším městům patřila Praha s asi 70 000 obyvateli a Brno s více než 20 000 obyvateli. K nejznámějším českým městům patřila ještě lázeňská střediska Teplice a Karlovy Vary. V českých zemích se rozprostírala síť královských, věnných, horních a poddanských městeček, která měla stále středověký charakter a počet obyvatel dosahoval dvou až pěti tisíc.
Po tereziánských a josefínských reformách byla každá země spravována ze zemského hlavního města, kde sídlilo gubernium. Pražskému a brněnskému guberniu, které vykonávalo příkazy z Vídně, podléhali krajští hejtmané v královských městech ( Písek, Litoměřice). Nejnižší správní jednotkou byly panství a městské magistráty. Policejní a soudní moc i politickou, finanční a vojenskou zprávu na panství měla v rukou vrchnost.
Obyvatelstvo odvádělo do státní a vrchnostenské pokladny peněžní a naturální daně. Největší zátěž pro venkovské obyvatelstvo představovala robota a rozličné další nevolnické povinnosti (služba dětí na zámku, zásobování zámku). Ještě za panování Marie Terezie se poddaný nesměl bez souhlasu vrchnosti stěhovat, vyučit se, odejít na studia či za prací do města, vdávat se či ženit nebo prodat selskou usedlost.
Roku 1775 se na náchodském panství vzbouřili sedláci, kteří se vydali k Praze kde koncem března 1775 u Chlumce nad Cidlinou byli poraženi.
Téhož roku v srpnu byl vydán robotní patent Marie Terezie. Přesně stanovoval podmínky roboty a zakazoval vymáhání nadbytečné roboty. Výše robotních povinností byla závislá na velikosti selského majetku.
Panovnice se rovněž rozhodla přeměnit na svých panstvích robotu – tedy rentu v úkonech – na rentu peněžní a přidělovat nemajetným poddaným za peněžní rentu půdu. Poddaní se na těchto královských panstvích mohli z roboti vykoupit.
Všechna uvadaná opatření vedla k zmírnění útlaku poddaných. Dalším zlepšením životních podmínek venkovského obyvatelstva přineslo zrušení nevolnictví v českých zemích, ke kterým přistoupil až syn Marie Terezie císař Josef II. dne 1. listopadu 1781.
V říjnu 1781 připustil Josef II. náboženskou svobodu. Možnost přestoupit na jinou víru tehdy využilo asi 50 000 obyvatel. Drtivá většina obyvatel však setrvala u katolické církve. Měsíc po vydání tolerančního patentu Josef II. zrušil (nejen v českých zemích) skoro polovinu klášterů (v Broumově, v Sázavě, na Zbraslavi u Prahy). Místo nich zakládal nemocnice, chudobince a nalezince.
Počátkem 70. let 18. století vznikla v Praze soukromá Česká učená společnost, jejíž členové se podle zahraničních vzorů začali zabývat vědeckým zkoumáním českých dějin a českého jazyka a literatury. K nejvýznamnějším učencům patřil Josef Dobrovský, který svým německy psaným dílem Dějiny českého jazyka a literatury přispěl k založení slovanské jazykovědy, a František Martin Pelcl, který zase dílem Stručné dějiny Čech od nejstarších do nynějších časů stál u počátku českého dějepisectví.
Marie Terezie se narodila 13.5.1717, vládla od roku 1740 do roku 1780 a zemřela 29.11.1780. Provdala se za Františka Štěpána, velkovévodu toskánského, který pocházel z rodu bývalých vévodů lotrinských. Poté, co 20. října 1740 zemřel Karel VI, jenž byl nejen jejím otcem, ale také posledním příslušníkem rodu Habsburků v mužské linii, nastoupila v roce 1740 na habsburský trůn. To jí zajistila pragmatická sankce, což byl dokument, který zajišťoval, že v případě není-li mužský následovník, nastoupí za něho na trůn potomek ženského rodu. V roce 1741 se Marie Terezie stala královnou Uherska, o dva roky později získala českou korunu. Její politické začátky nebyly vůbec lehké. První větší problém se vyskytl v prosinci 1740, kdy bez vypovězení války vpadl do Slezska pruský král Bedřich II. Jeho vítězství nad habsburskou armádou u Molvic (Małujowice) na jaře 1741 podnítilo vznik protihabsburské koalice, v níž se bavorský kurfiřt Karel Albert ucházel o titul římskoněmeckého císaře a českého krále, zatímco saský kurfiřt a polský král August III. usiloval o získání Moravy.
K této protihabsburské koalici se přidali další tradiční rivalové Habsburků – francouzští a španělští Bourboni. Mezinárodní záruky pragmatické sankce se ukázaly jako zcela neúčinné, jestliže Marii Terezii i Františku Štěpánu Lotrinskému chyběli vojáci i finanční prostředky. Koncem roku 1741 obsadila valnou část Čech francouzsko–bavorská armáda, zatímco severní Morava se ocitla v rukou pruských a saských vojsk. Většina české zemské aristokracie přijala za svého krále celkem bez odporu Karla Alberta Bavorského, který byl počátkem roku 1742 zvolen jako Karel VII. i císařem. Marii Terezii zůstalo věrné Uhersko a jeho sněm jí v Bratislavě přislíbil veškerou možnou pomoc v boji o otcovské dědictví.
Tyto protitereziánské výpady byly zdůvodňovány tím, že je nepřípustné, aby na trůn byla dosazena žena. Je však nad slunce jasné, že šlo pouze o získání nových území a likvidaci habsburské monarchie.
Marie Terezie byla ovlivněna osvícenstvím (myšlenkový proud kladoucí důraz na rozum), a to se projevovalo i v reformách, které prosazovala. Tereziánské reformy zasáhly všechny sféry státní správy, armádu, školství (v roce 1774 nařídila povinnou školní docházku pro děti od 6 do 12 let) a hospodářství. Jejich hlavním smyslem byla centralizace, tedy těsnější spojení všech zemí a jejich jednotné spravování z vídeňského sídla panovnice. Marie Terezie odstranila mučení při výsleších, přestala popravovat kočovné Romy pro potulku, podřídila církev státním záměrům, podporovala manufakturní podnikání, sjednocovala míry a váhy a rušila vnitřní cla. V roce 1775 vydala v důsledku selských bouří v Čechách nový robotní řád.
Po smrti Marie Terezie v roce 1780 nastoupil na trůn její nejstarší syn Josef II., který pokračoval v reformách ještě důkladněji než jeho matka.
Během své desetileté vlády uskutečnil Josef II. řadu hlubokých reforem . 13.října 1781vydal toleranční patent, který povoloval vedle katolického též augšpurtské, helfédské a pravoslavné vyznání. Katolické církvi bylo ponecháno nadále výsadní postavení v církevní správě a ve školství. Skončil náboženský utisk.1.listopadu1781byl vydán patent o zrušení nevolnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezku. Jím bylo odňato vrchnosti právo bránit poddaným v uzavírání sňatků i v odchodu z panství. Roku 1783 byla spojena správa Moravy a zbytku Slezka. Téhož roku byly zřízeny generální semináře, které měly zajistit výchovu josefínsky smýšlejících kněží .V dubnu 1783 proběhla reorganizace soudnictví v českých zemích.V říjnu 1784 byly zrušeny stavovské zemské výbory a jejich působnost převzala zemská gubernia.
V letech1785-1789 byl vypracován josefínský berní katastr, který evidoval hospodářskou půdu v zemi. R.1786 byl vydán první díl všeobecného občanského zákoníku. Roku 1787 následovalo vydání trestního zákoníku. V témže roce byly zřízeny nové kriminální soudy. Roku 1789 vyšel berní a urbarialní patent, který nahrazoval robotu peněžní dávkou. Josef II. nebyl přítelem obřadností. Nenechal se tudíž korunovat v Čechách ani v Uhrách. Rád cestoval po svých zemích a na vlastní oči se seznamoval s realitou. Vystupoval pod cizím jménem - hrabě Falkenstein. Svůj sen o vybudování mocné, osvícené monarchie nenaplnil. Zemřel ve Vídni r.1790.
Osvícenství v Čechách a Národní obrození
Osvícenské reformy se významně dotkly českého státu. Uvolnění cenzury, náboženská snášenlivost, školské reformy a liberální myšlenky přispěly k nebývalému českému kulturnímu oživení.
České vlastenectví se začalo projevovat snahou o pozvednutí vlivu zemských správních orgánů, snahou oživit český jazyk a učinit z něho jazyk vyššího vzdělání, snahou budovat základy české národní vzdělanosti, vědy, kultury, školství. Začalo české národní obrození.
Počátkem70. let 18. století vznikla v Praze soukromá česká učená společnost, jejíž členové se podle zahraničních vzorů začali zabývat vědeckým zkoumáním českých dějin, českého jazyka a literatury.
K nejvýznamnějším osvícenským učencům patřil Josef Dobrovský, který svým německy psaným dílem Dějiny českého jazyka a literatury přispěl k založení slovanské jazykovědy a František Martin Pelcl, jenž zase dílem Stručné dějiny Čech od nejstarších do nynějších časů stál u počátku českého dějepisectví
Celé národní obrození bychom mohli rozdělit do tří částí, a to:
1) generace Dobrovského (1770-1805)
2) generace Jungmanna (1805-1830)
3) mladá generace nastupující ve 30. a 40. letech
Generace Dobrovského
Základem a znakem národa je jazyk a v tomto duchu se v poslední čtvrtině 18. století rozvíjí česká literatura a divadlo.
Ve stejné době však Dobrovský a jeho generace nevěřili, že by čeština mohla být plnohodnotným jazykem, chápali ho spíše jako jazyk obyčejného lidu.
Střediskem národního obrození v Praze byla Česká expedice. Jednalo se
o nakladatelství a vydavatelství českých knih. Zakladatelem byl Václav Matěj Kramerius.
Hlavním představitelem této fáze národního obrození byl Josef Dobrovský, vynikající učenec a autor německy psaných knih Dějiny české řeči a literatury a Podrobné mluvnice české řeči.
Dále sem můžeme zařadit i významné spisovatele, jakými byli Václav Thám a Antonín Jaroslav Puchmajer.
Nadace pro vydávání české literatury nesla název Matice česká.
Generace Jungmana
Josef Jungmann byl přesvědčen, že vlast znamená totéž co jazyk, proto Čechem může být jen ten, kdo mluví česky.
Zpracoval dějiny české literatury v díle Historie literatury české, dále pětidílný Slovník česko - německý.
Českou a slovanskou minulost zkoumali František Palacký ( Dějiny národa českého v Čechách i na Moravě, Staří letopisové čeští ) a Jan Kollár.
K vyššímu národnímu sebevědomí sloužila nejen vyzdvihovaná příbuznost s ostatními slovanskými národy, hlavně s Rusy a Poláky, ale také padělky. Královédvorský rukopis a Zelenohorský rukopis, které měly dokázat starobylost české literatury a poukázat na slavnou minulost českého národa.
Mladá generace nastupující ve 30. a 40. letech
V této době se mnohem víc hovořilo o právech českého národa a o jeho postavení v rámci rakouské monarchie. Byla zakládána vlastenecká ochotnická divadla.
Do této generace patří osobnosti, které již vytvořily základní umělecká literární díla, jako například Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben a Božena Němcová.
Organizátorem vlasteneckého společenského života byl Josef Kajetán Tyl ( Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka ).
Konec 18. století a hlavně počátek 19. století je spojen s převratnými změnami ve společnosti. Mění se život lidí v politické, hospodářské, národní i kulturní oblasti.
Divadla silně působila na národní obrození.
Nejvýznamnější scéna, kde se ozývala čeština, bylo divadlo Bouda na Václavském náměstí a dále Stavovské divadlo v Praze.
V divadlech se hrály hlavně činohry, zpěvohry, opery, veselohry, rytířské příběhy...
Druhá polovina 18.století je všeobecně nazývána osvícenou dobou. Jako osvícení či osvícenství označujeme celoevropské myšlenkové(filozofické), kulturní a také politické a hospodářské hnutí, které hlásá, že člověk by se měl ve svém konání řídit spíše rozumem než vírou, že by měl být snášenlivý - tolerantní- k ostatním lidem, kteří nesdílejí právě jeho náboženské přesvědčení a cítění a že smyslem lidské existence není jen posmrtná spása, jak učí katolická a protestanská církev, ale především důstojný či důstojnější život na zemi.
Osvícení vědci a filozofové byli přesvědčeni o tom, že většinu pozemských jevů je možné rozumově vysvětlit a že důsledným používáním lidského rozumu lze dokonce pozměnit k lepšímu i lidskou společnost.Ve svých spisech hledali a nalézali cestu osvobození člověka od středověkého tmářství a pověrčivosti a usilovali i o jeho vymanění z jednou provždy daného společenského postavení.
Zatímco v západní Evropě se moderní průmyslová společnost začala prosazovat revolucemi, ve střední a východní Evropě tuto úlohu sehrál osvícenský absolutismum. Byl to způsob vlády, který se snažil uvést v život některé politické zásady osvícenství. Na jedné straně posiloval moc panovníků, na druhé straně oslaboval moc církve. V zemích, kde se prosadil, byl společenským pokrokem.
Myšlenky francouzských osvícenců, kteří usilovali o nápravu nespravedlnosti ve společnosti, zapustily kořeny v mnoha zemích Evropy a také v Severní Americe. Ve střední, jižní a východní Evropě se šířily nejen mezi měšťanstvem, ale měly vliv i na výchovu a konání mnoha panovníků. Císař Josef II., pruský král Fridrich II., či ruská carevna Kateřina II., byli vychováni v osvícenském duchu a později, když začali vládnout, se snažili osvíceně spravovat své země.
Velká Británie vznikla v roce 1707 spojením Anglie a Skotska. Během 18. století se stala zemí bez náboženského a politického útisku. Velká Británie zažívala obrovský vzestup díky své převaze na moři, zvyšování hospodářské produkce a klidné politické situaci. Velkým činitelem bylo to, že zde jako státní zřízení nefungovala absolutistická, nýbrž konstituční monarchie.
V 18. stol. spadal Egypt pod Turecko. V letech 1798 - 1801 došlo k francouzské vojenské intervenci do Egypta, a tak Napoleon I.na 3 roky ovládl Egypt. Egyptským tažením a ovládnutím Středomoří chtěl Napoleon oslabit Velkou Británii.
Francie byla v 18.století nejlidnatější stát Evropy. Válkami však dochází k poklesu moci.
Krize feudalismu se zde projevila vznikem osvícenství a VFBR.(1789-1794) narušila feudalismus a umožnila rozvoj kapitalismu ve Francii.
Diderot, Stručný přehled českých dějin, Dějiny zemí koruny české, České dějiny chronologický přehled, encyklopedie – Svět poznání, Dějepis pro 8.ročník základní školy - Novověk - Milan Hlavačka, učebnice Dějepisu - Novověk - Vratislav Čapek, Encyklopedický slovník, Příruční slovník naučný- I. díl
V Čechách se nachází 7 druhů chráněných území :
Národní parky jsou většinou rozlehlá a z přírodního hlediska velmi hodnotná území s málo pozměněnou přírodou. V Čechách se nacházejí 3NP : NP Krkonoše, Šumava a naposledy vyhlášený NP Labské pískovce.
Nejvíce zachovalé krajinné celky s atraktivní a estetickou přírodou se nazývají chráněné krajinné oblasti. Nejčastěji to jsou lesy, louky nebo pastviny. Mezi nejznámější CHKO patří : Český kras, Orlické hory, Kokořínsko a Lužické hory.
Dalším chráněným územím je Národní přírodní rezervace. Je menší území s mimořádnými přírodními hodnotami, které jsou jedinečné v národním nebo mezinárodním měřítku, například Boubínský prales na Šumavě nebo skalní města Českého ráje.
Přírodní rezervace jsou přírodní celky, typické pro určitou oblast. Mohou to být cenná společenstva rostlin nebo rašeliniště.
Národní přírodní památky jsou přírodní útvary malých rozměrů, jako jednotlivé skály, jezera, naleziště nerostů, vzácných či ohrožených druhů rostlin a živočichů. Mají národní nebo i mezinárodní význam. NPP mohou být i významná díla člověka, např.: jedinečné parky a zahrady, které bývají součástí hradů, zámků a klášterů. Patří sem i unikátní plavební kanály, rybniční soustavy a další.
Přírodní památky jsou jednotlivé přírodní útvary, které jsou významné pro určitou oblast. Mohou to být skály, vodopády, jeskyně, naleziště vzácných nerostů. I sem patří významná díla člověka.
Unikátní chráněné přírodní celky nebo harmonické krajiny, kde jsou hospodářské vlivy v souladu s přírodou, jsou zařazeny do sítě mezinárodních biosférických rezervací. Na území Čech jsou biosférickými rezervacemi chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, Křivoklátsko. Zařazeny jsou i NP Šumava a NP Krkonoše.
Na území Jižních Čech roste přes 3000 druhů vyšších kvetoucích rostlin. Ještě na počátku středověku pokrývaly lesy a křoviny asi 90% našeho území. Rozvojem zemědělství, hornictví a dopravy byly původní smíšené lesy mýceny a začal se pěstovat kulturní les, nejprve borový a později smrkový. Naše území pokrývá rostlinstvo tří rostlinných (floristických) oblastí.
Většina České vysočiny patří k oblasti středoevropské lesní květeny, ve které je mnoho druhů západoevropských, méně středomořských a alpských a velmi málo panonských.Lesy pokrývají více než třetinu rozlohy a jejich plocha přesahuje průměr České republiky. Ve vyšších polohách převládají lesy smrkové. Zejména na Šumavě se zachovaly.
Průmysl je hlavním článkem našeho hospodářství. Je ovšem i jedním z hlavních znehodnocovatelů životního prostředí.
Největší zásoby černého uhlí jsou v Ostravsko-Karvinském revíru. Je vhodné pro koksování, které se zpracovává v místních koksovnách. Část koksu vyvážíme do sousedních zemí.
Těžba hnědého uhlí probíhá v Podkrušnohorských pánvích většinou povrchovým způsobem. Dochází k velkým zásahům do krajiny.
Je zajišťována především v tepelných elektrárnách. Spalováním hnědého uhlí v těchto elektrárnách uniká do atmosféry velké množství plynů. Dochází tak ke znečišťování ovzduší.
Je klasickým odvětvím těžkého průmyslu. Je investičně velmi náročný. Vyrábí železo, ocel slitiny, válcový materiál atd.
Hutnický průmysl je náročný nejen na suroviny, ale i na energii, vodu, životní prostředí.
Hutnictví železa a oceli se nazývá černá metalurgie. Patří k nejvíce územně soustředěným výrobám (Kladno, Žatec atd.).
Hutnictví neželezných kovů se nazývá barevná metalurgie. Má velmi malý rozsah.
Je největší odvětví našeho průmyslu. Zahrnujeme sem i výrobu elektronického a kovodělného průmyslu. Tvoří základnu celého hospodářství. Zařízení pro ostatní průmyslová odvětví, chemické závody, potravinářské závody, stavebnictví, dopravní strojírenství, strojírenské závody, průmysl elektrotechnický a elektronický.
Střediska strojírenství: Praha, Mladá Boleslav, Plzeň, atd.
Nejrozšířenější je dopravní strojírenství.
Textilní průmysl je průmysl nejrozvinutější. Nachází se nejvíce ve středních a východních Čechách. Je hlavně v Liberci, Náchodu, Písku, atd.
Oděvní průmysl navazuje na textilní výrobu. Je hlavně v Praze, Hořici, Písku a Třeboni.
O dobrém jménu našeho průmyslu se zasloužil i kožedělný průmysl, který je nejvíce v Klatovech.
Obuvnický průmysl je nejvíce ve Skutči.
Dřevozpracující průmysl navazuje na hlavní oblasti těžby dřeva v horských a pohorských oblastech. V Soběslavi se vyrábí nábytek. Štětí a Větřní je oblast s papírenským průmyslem. Bohatou tradici má výroba tužek v Českých Budějovicích, v Sušici se vyrábějí zápalky, v Krnově se vyrábějí varhany.
Keramický průmysl je rozšířen hlavně v okolí Plzně, Rakovníka a Karlových Varech (porcelán).
Potravinářský průmysl je rozšířen hlavně v Polabí. Největší pivovary se nacházejí v Plzni, Českých Budějovicích a Praze. Tukové závody jsou V Ústí nad Labem. Zmíníme-li se o městech Mělník a Kolín myslíme tím největší škrobárny.
Chemický průmysl vyrábí suroviny i pro jiné průmysly. Je náročný na elektrickou energii, vodu, kvalifikované pracovníky, suroviny, čistící zařízení. Má dlouholetou tradici .
Suroviny, které se využívají jsou ropa, uhlí, síra, soli a zemní plyn.
Dělí se na:
Anorganickou chemii, která vyrábí kyseliny, louhy, hnojiva.
Organická chemie vyrábí pohonné látky, vlákna, plasty, léky, gumárenské výrobky, kosmetiku.
Největší chemické průmysly leží v Polabí, pokračuje v Podkrušnohoří a dolním Povltavím.
Petrochemické závody vyrábějí výrobky z ropy ( Litvínov, Kolín, Pardubice, Kralupy nad Vl-tavou, atd.)
V Praze se vyrábějí léky, v Plané nad Lužnicí vlákna a umělá hnojiva se vyrábějí v Lovosicích.
Průmysl stavebních hmot je průmysl, který pracuje s objemově velkými materiály.
Surovinová základna je bohatá a rozšířená po celém státě. Je bohatá na vápenec, písky, štěrk, hlíny. Vyrábí vápno, cement, panely atd.
K největším závodům patří cementárny ( Beroun, Hranice, Prachatice), dále je to výroba cihel. Největší cihelny jsou v jižních Čechách. V Rakovníku a západních Čechách se vyrábějí obkladačky a dlaždice. Keramické hlíny se nacházejí v okolí Plzně.
Zemědělství Čech nemůže plně zabezpečit obyvatelstvu našeho státu zásobení všemi potravinami.
I když můžeme produkovat rostlinné a živočišné výrobky mírného pásma, jsme v nich soběstační asi jen z 95%.
Plodiny: převažují obilniny, luštěniny, cukrová řepa, len – na východě.
Přes území Čech přechází hlavní evropské rozvodí. Největší část patří do povodí Labe a k úmoří Severního moře. Malá část patří do úmoří Baltského moře.
Jezera: Podle vzniku převládají jezera ledovcového původu: Čertovo jezero, Černé jezero… Většina z nich leží na Šumavě. Unikátním typem je Mladotické jezero v povodí řeky Střely, které vzniklo v květnu roku 1972 zahrazením údolí potoka sesuvem půdy.
Rybníky: Budování rybníků má u nás velmi dávnou tradici. Největší rozkvět rybníkářství na-stal v druhé polovině 15. století: Rožmberk, Svět.
Přehradní nádrže: Orlík, Lipno, Nechranice, Slapy, Kamýk.
Cestovní
ruch je nejrychleji se rozvíjejícím odvětvím našeho hospodářství.
Také naše republika je vyhledávaným místem cestovního ruchu.Pestrý reliéf, bohatství kulturně historických památek a četná lázeňská města přitahují každoročně miliony zahraničních návštěvníku. Ale chybí ubytovací a stravovací zařízení, ale i mnoho dalších, ve vyspělých zemích běžných služeb. Řada naších měst byla vyhlášena za MPR.(historická část Prahy, Český Krumlov, Slavonice atd.) Cílem cest za zdravím a rekreací jsou naše lázeňská města.(Karlovy Vary, Mariánské lázně, Jáchymov, Františkovi lázně a řada dalších).
Dobře organizovaný a zajištěný cestovní ruch s stává významným přínosem hospodářství, protože přináší značné zisky.
Karlovarský kraj - hnědé uhlí, keramické jíly, písky a štěrkopísky, kaolín
Ústecký kraj - hnědé uhlí, kaolín, rašelina, keramické jíly, cihlářské suroviny
Liberecký kraj - cihlářské suroviny, písky a štěrkopísky, stavební a dekorační kámen, sklářské písky
Královehradecký kraj - vápenec, písky a štěrkopísky, cihlářské suroviny, granáty
Středočeský kraj - černé uhlí, keramické jíly, vápenec, cihlářské suroviny, stavební a dekorační kámen
Plzeňský kraj - stavební a dekorační kámen, živec, vápenec, keramické jíly
Budějovický kraj - tuha, vltavíny, rašelina, sklářské a slévárenské písky, stavební a dekorační kámen, cihlářské suroviny, keramické jíly
Pardubický kraj - stavební a dekorační kámen, vápenec
Na našem území žije asi 40 tisíc druhů živočichů (z toho asi tři čtvrtiny připadají na hmyz).
Endemité jsou např. jeřáb sudecký a rejsek horský. Mezi živočichy jsou některé velmi staré druhy, které přečkaly doby ledové. Především se jedná o různé druhy hmyzu, z obratlovců k nim patří např. rejsek horský a hrabošík podzemní, k pozůstatkům zvířeny z doby ledové počítáme i kulíka hnědého.
1) Nížinné pásmo - zajíci, koroptve, bažanti
2) Pásmo pahorkatin a vrchovin - sysel, křeček
3) Horské pásmo - srnec, prase divoké, liška, jezevec, sojka, pěnkava
Česká vysočina se dělí na tyto subprovincie:
Česká tabule
Českomoravská subprovincie
Brněnská vrchovina
Moravský kras - Macocha (-138m)
Boskovická brázda
Českomoravská vrchovina
Žďárské vrchy - Devět skal (836m)
Jihlavské vrchy - Javořice (837m)
Železné hory
Středočeská pahorkatina - Javorová skála (723m)
Jihočeské pánve
Třeboňská pánev
Českobudějovická pánev
Poberounská subprovincie
Brdy - Tok (865m)
Český kras - Koněpruské jeskyně
Plzeňská pahorkatina
Křivokládská vrchovina
Plzeňská plošina
Šumavská subprovincie
Šumava - Plechý (1378m)
Šumavské podhůří - Blanský les
Český les - Čerchov (1042m)
Novohradské hory - Žofínský prales
Krušnohorská subprovincie
Krušné hory - Klínovec (1244m)
Podkrušnohorské pánve
Mostecká pánev
Sokolovská pánev
Chebská pánev
Děčínská vrchovin - Labské pískovce
České středohoří - Sopečný původ
Doupovské hory - Sopečný původ
Karlovarská vrchovina
Krkonošsko - jesenická subprovincie
Šluknovská pahorkatina
Lužické hory - Luž (793m)
Ještědskokozákovský hřbet - Ještěd (1012m)
Jizerské hory - Smrk (1124m)
Krkonoše - Sněžka (1602m)
Největší úlohou je pro přepravu nákladů a osob doprava železniční a silniční.
Železniční doprava je základ naší dopravní soustavy. Je energeticky málo náročná než doprava silniční a méně zatěžuje životní prostředí. Největší význam, především pro nákladní dopravu, jsou tratě spojující hlavně průmyslové oblasti. Hlavní trať: Děčín, Všetaty, Lysá nad Labem, Velký Osek, Pardubice, Česká Třebová.
Silniční doprava roste s rozvojem automobilismu. Rostoucí mezinárodní přepravě neodpovídá vybavenost podél tras hlavních silnic ani na hraničních přechodech.
Nákladní automobilová doprava těsně navazuje na silniční dopravu. Slouží většinou k přepravě na kratší vzdálenost. Silně vzrostl význam dálkové silniční dopravy, především tranzitní.
Vodní doprava má u nás menší význam.
Letecká doprava má význam v mezinárodním směru. Významnou leteckou křižovatkou je naše hlavní město Praha.
Potrubní doprava se uplatňuje především v dovozu ropy a zemního plynu. Do odvětví dopravy patří i doprava zpráv. tvoří jakousi "nervovou soustavu" hospodářství.
Učebnice zeměpisu pro 8. ročník základních škol 1999, Školní Atlas Geodézie ČS a.s. 1999
Die böhmische Länder wurden schon von der Urzeit bewohnt. Im Altertum haben zu den bekanntesten Volken, die auf unserem Gebiet gelebt haben, die Kelten gehört, später waren es die Germaner und vom 6. Jahrhundert waren es die Slawen.
Die slawischen Stämme wurden dann vereinigt, und so ist das tschechische Volk entstanden. Zu den bedeutesten Herrscher haben St. Václav, Přemysl II. Otakar, Karel IV. gehört. Zu den bedeutesten Dynastie haben Přemyslovci, Lucemburkové a Habsburkové gehört. Vom Jahr 1526 gehören die böhmische Länder zum Österreich.
Die Selbständigkeit wurde im Jahr 1918 (die Tschechische Republik) erneut. Während des zweites Weltkrieges ist ČSR verfallen. Im Jahr 1945 wieder erneut, im Jahr 1948 haben die Macht die Komunisten übernommen. Ihre Herrschaft wurde im Jahre 1989 beendet. Im Jahr 1993 wurde ČSFR in die Tschechische Republik und die Slowakei gegliedert.
Obsah
