Vliv Francie na českou historii
Kupec Sámo byl prvním „králem“ na území českého státu, ovšem tehdy to byla jenom Sámova říše, kmenový svaz, ne stát.
Sámo se vydal ze své rodné Francké říše jako kupec ke Slovanům v roce 623 nebo 624. Již tenkrát bojovali Slované proti Avarům a Sámo s nimi vyrazil do boje. Pravděpodobně hlavně jeho zásluhou byli Avaři pobiti, i když byli v početní převaze. Když Slované viděli Sámovu úspěšnost, zvolili si ho za krále a on jim 35 let dobře vládl.
Roku 631 nebo 632 pobili Slované francké kupce na svém území a francký král Dagobert vytáhl s vojskem proti Slovanům, ale většina vojska byla pobita a zbytek utekl. Slované pak vyplenili četná území Franků. Po Sámově smrti se Sámova říše rozpadla.
Východofrancká říše chtěla zasahovat
do velkomoravských záležitostí. Proto vedla vojenské útoky a posílala kněze,
aby šířili křesťanství v latině a předávali své zvyky. Hrozilo tak nebezpečí,
že Frankové budou Velkomoravany ovládat. Proto Velkomoravané našli spojence v
Byzancké říši, odkud přišli r. 863 slovanští věrozvěstové.
A tak se Velkomoravané dostali z nebezpečí ovládnutí Franckou říší.
Český král Jan Lucemburský bojoval a padl v bitvě u Kresčaku roku 1346. Tato bitva se odehrála ve stoleté válce. Jan Lucemburský tehdy pomáhal francouzskému králi.
Janův syn Václav IV. byl v dětství vychováván na francouzském dvoře. Václav na francouzském dvoře získal jméno Karel. Když se pak po smrti Jana Lucemburského stal českým králem a později i římským císařem, bylo jeho jméno rozšířeno o řadovou číslovku IV. Proto ho od té doby nazýváme Karel IV.
Ve středověku byly ve Francii založeny proslavené university, které se staly vzory pro ostatní university, i pro naši Karlovu universitu v Praze.
Moc Habsburků zasáhla celou Evropu, výjimkou nebyly ani české země, u nás Habsburkové vládli asi 400 let. Francie byla ještě před třicetiletou válkou na straně Habsburků, ale ve válce už byla proti nim. Během švédských postupů se objevila právě Francie s vlivným kardinálem Richelieu. Tenkrát se několikrát dostali i do Čech a na konci války dokonce až do Prahy. Francie se totiž obávala vzrůstu moci Habsburků.
Francouzská gotika ovlivnila celou Evropu, výjimkou nebylo ani české království. Například od stavby známé katedrály v Narboune byl do Čech povolán známý stavitel Matyáš z Arrasu.
V 5 st. ovládli Frankové velké území a vytvořili Franskou říši. Pro Franskou říši je významným panovníkem Karel Veliký.
Na trůn se dostává po smrti svého otce Pipina
Krátkého. Byl dobrý bojovník, získal velká území (část západní a střední
Evropy, říše Avarů, sever Itálie). V boji se Slovany byl méně úspěšný, ale
přiměl česká knížata k placení poplatků. V roce 800 byl korunován na římského
císaře. Franská říše neměla hlavní město. Karel vládl ze sedla = objížděl na
koni svá území. Nechal zde postavit hodně královských paláců, kde mohl
přenocovat. Nejoblíbenějším místem Karla Velikého byly Cáchy na území
dnešního Německa. Zasloužil se o rozvoj kultury, vzdělanosti a
umění.Vznikaly kláštery, kde
se opisovaly staré rukopisy. Za vlády Karla Velikého vzniklo písmo zvané
karolínská minuskula, dnes latinka.
Feudální společnost ve Franské říši
Panovníci, kteří vybojovali území,ho propůjčovali členům své družiny za to, že jim budou věrni, a že budou vojensky sloužit. Propůjčená půda se nazývá léno, latinsky feudum. Půdu obdělávali rolníci. Rolníci živili sebe i šlechtu, za to že mohli hospodařit na jejich půdě. Nejdříve odevzdávali naturálie (obilí a dobytek), později museli dávat peníze.V pozdějších dobách se stává feudální vrchností i církev. Rolníci i církev tvořili podstatnou část společnosti.
-
Chlodvík z rodu Merovejců – Dal se pokřtít roku 481.
-
Karel Martel – Porazil v bitvě u Poiters Araby v roce 732.
-
Pipin III – Založil dynastii Karlovců roku 751.
-
Karel Veliký – Papežem korunovaný císař. Z jeho jména je odvozen český král.
-
Karel Holý – Syn Karla Velikého.
-
Ludvík Pobožný – syn Karla Velikého.
Po smrti Karla Velikého se na trůn dostává jeho syn Ludvík Pobožný (814840). Mezi Ludvíkovými třemi syny vypukly boje o dědictví po jejich dědovi. Kvůli tomu došlo k rozdělení franské říše, později k úplnému rozpadu. V roce 843 ve Verdunu vznikla smlouva o rozdělení franské říše mezi Ludvíkovy syny. Nejmladší syn Karel získal západofranskou říši, Ludvík východofranskou říši a nejstaršímu Lotharovi připadlo území uprostřed.
Absolutistická monarchie ve Francii (17. století)
Reformní hnutí ve Francii
Reformace náprava církve
Základní myšlenky reformace:
-
Návrat k čistému křesťanství podle Bible.
-
Čtení Bible v národním jazyce.
-
Zbavit církev majetku.
-
Zákaz prodávaní odpustků.
-
Přijímání pod obojí způsobou (přijímat tělo i krev Kristovu).
Vznik nových reformních církví protestantských nebo evangelických.
Nejslavnější reformátoři: Martin Luther, Jan Kalvín
V období reformace byla Francie ovlivněna učením Jana Kalvína. František I. potlačoval nekatolíky, kteří si říkali hugenoti (igenoti), neustále jich přibývalo. Francouzi se rozdělili na dva tábory, které proti sobě bojovaly. Katolíci využili sňatku Jindřicha Navarrského s dcerou francouzské královny a pokusili se vyvraždit hugenoty (bartolomějská noc r. 1572).
Jindřich IV. , Ludvík XIII. , kardinál Richelieu
Náboženské problémy ještě vzrostly. Katolická církev se spojila se Španělskem a jinými křesťanskými zeměmi a snažila se zabránit Jindřichu Navarrskému aby usedl na trůn. Vypukla takzvaná Válka tří Jindřichů. Takže proti sobě stáli francouzský král Jindřich III., katolík Jindřich de Guise a hugenot Jindřich Navarrský. Začalo další období bojů.
Jindřich de Guise se v roce 1588 zmocnil města Paříž. Krátce po tom ho nechal Jindřich III. zavraždit. O rok později byl katolickým mnichem zavražděn i Jindřich III. A tak se v roce 1589 Jindřich Navarrský stává francouzským králem Jindřichem IV. Jindřich IV. pro uklidnění situace přestoupil v roce 1593 na katolickou víru. Náboženské války skončilypo vydání Nanského ediktu, který zajišťoval náboženskou svobodu.
Když Jindřich IV. zemřel, na trůn nastoupil jeho syn Ludvík XIII. Ludvík XIII. se stal králem v devíti letech. Vládla za něj jeho matka Marie Medicejská (medyčejská) , která se na trůně udržela až do roku 1617 kdy byla poslána do vyhnanství. Ludvík XIII. jmenoval Richelieu svým prvním ministrem. Richelieu věřil v ,,absolutismus“ – právo panovníka na úplnou moc, věřil, že král se ze svých činů zodpovídá Bohu, nikoli církvi, šlechtě nebo lidu. Richelieu účinně využíval špióny a potlačil každou opozici. Vyškolil si svého nástupce kardinála Mazarina. Kardinál a Ludvík XIII. spolupracovali 18 let. Cílem kardinála Richelieu bylo sjednotit Francii v centrálně řízený stát a získat velmocenské postavení. Místní vévodové měli velkou moc a tak jim kardinál odebral nějaká práva. V roce 1628 kardinál Richelieu tvrdě zakročil proti hugenotům. Katoličtí vévodové, šlechta a soudci neměli kardinála zrovna v lásce, protože jim odebral mnoho práv a vybíral vysoké daně. Kardinál musel čelit ohrožení z venčí z Rakouska a Španělska, zde vládli Habsburkové. Kdyby se spojili proti Francii byla by Francie ve velkém nebezpečí.
Jeho otec byl Ludvík XIII. Po jeho smrti se stal
Ludvík XIV. králem. Bylo
mu ale teprve pět let, proto místo něho vládla matka. Ve skutečnosti ovšem
její milenec
a rádce kardinál Mazarin. Ten přispěl k posílení mocenského postavení Francie.
Až v roce 1661 se Ludvík XIV. chopil vlády. Každý den se pečlivě věnoval své
práci. Jeho známý výrok byl: ,,Stát to jsem já!“ Postavení, které měl,
vyznačoval znak Slunce. Tím pádem byl nazýván král Slunce. Heslo Ludvíka XIV.
znělo ,,nadřazený všem“. Vysoké šlechtě moc nedůvěřoval, ale pravý opak cítil
k církvi a vzdělaným měšťanům. Nechal vystavět nádherný palác s rozsáhlými
zahradami ve Versailles poblíž Paříže a Louvre. Těmito památkami se stala
Francie kulturním centrem Evropy. Francouzština se stala jazykem
diplomatických jednání a mezinárodních smluv. Absolutistický způsob vlády
Ludvíka XIV. se stal vzorem pro řadu dalších evropských panovníků. Francie
byla silným a bohatým státem. Králův první ministr Jean Collbert se na tom
hodně zasloužil. Uplatňoval totiž v praxi své myšlenky merkantilismu, neboli
ekonomického učení, které považuje za zdroj bohatství. Penězi Collbert
podporoval domácí výrobu a vývoz, aby mohly do Francie plynout z jiných zemí
drahé kovy. Zakládal četné manufaktury. Na dovážené zboží zavedl ,,clo“, aby
se zbavil cizí konkurence. Díky těmto opatřením rostl obchod i státní příjmy.
Ludvík XIV. a jeho boje o rozšíření území
Po Collbertově smrti už Ludvík XIV. podobného ministra nezískal a ekonomické poměry se zhoršily. Králi se nedařilo ani v jiných záležitostech. V roce 1685 zrušil Nanský edikt svého děda Jindřicha IV.
Ludvík XIV. zavlekl Francii také do výbojných válek, jejichž cílem bylo rozšířit území Francie a vytvořit z ní největší a nejbohatší stát v Evropě. Proto král vybudoval armádu, která v té době představovala největší evropské vojsko. Věnoval pozornost jejímu modernímu vybavení. Nejdříve se rozhodl posunout hranice Francie až k řece Rýn. Útok na Nizozemí vyvolal velký odpor a sjednotila se proti němu skoro celá Evropa. Výsledkem dlouholetých náročných válek o španělské dědictví (17011714) byl sice zisk Španělska pro Ludvíkova vnuka, ale se závazkem, že se Francie a Španělsko nikdy nespojí.
Francouzskobritské soupeření probíhalo též v zámoří. I zde byla nakonec úspěšná Anglie, která získala některá původní území a zvýšila na úkor Francie zámořský obchod. Po Ludvíkově smrti se situace v zemi ještě více komplikovala a rozpory mezi jednotlivými vrstvami obyvatel narůstaly.
(13371453)
Soupeření Anglie a Francie před stoletou válkou
Po staletí znovu a znovu soupeřila Anglie a Francie o nadvládu v západní Evropě. Zápasily nejen o ten druhý stát, ale i o bohaté Nizozemí. Zde byli totiž velice zruční řemeslníci a obchodníci. Angličtí králové již od 11. století vlastnili velká území ve Francii. Bylo to poté, co si normandský vévoda Vilém Dobyvatel podrobil Anglii. Patřil mezi nejmocnější šlechtice. Bojem proti nim se proslavil francouzský král Hugo Kopst, který se stal zakladatelem dynastie Kapetovců. Anglie byla na vrcholu své slávy a moci v polovině 12. století za vlády Jindřicha II. z rodu Plantagenetů. Na počátku 13. století, kdy vládl Jindřichův syn Jan zvaný Bezzemek ztratila Anglie většinu svých držav ve Francii. Po odchodu Anličanů z francouzského území moc Francie značně vzrostla.
Francie byla nejsilnějším státem západní Evropy. Anglie se válkou dobytých území musela vzdát a stáhnout se z francouzského území.
Stoletá válka začala bojem o Flandry. Ty patřily k francouzskému království. Byly proslulé výrobou sukna, které se dováželo právě z Anglie. Ze začátku měli převahu Angličané díky své pěchotě a lučištníkům. Roku 1346 došlo k bitvě u Kresčaku. Zde bojoval i český král Jan Lucemburský (13101346). Také další boje se odehrávaly na francouzské půdě.
Za zničenou krajinu mohla také morová epidemie zvaná Černá smrt, která se rozšířila po celé Evropě. Protilék plicního moru však neexistoval, ale lidé přišli na to, že pomůže zamořená místa potírat octovou vodou. Francouzská vojska změnila taktiku, vyhýbala se přímým střetům a raději se kousek po kousku pokoušela vytlačit Angličany ze své země.
V Anglii vypuklo ve 14. století rolnické povstání. Koncem 14. století dosedla na trůn dynastie Lancasterů. Jejich postavení se snažil udržovat Jindřich V. Ten si ale potají pomýšlel na francouzskou korunu. Angličanům se ze začátku dařilo, ovládli hlavní město Francie Paříž.
V tu dobu došlo ve Francii k neočekávané události. Obrany ohrožené vlasti se chopil prostý lid v čele s Janou z Arku. Tato mladičká selská dívka z Francie se stala jednou z nejslavnějších postav evropských dějin. Ve Stoleté válce roku 1429 Angličané ovládli velkou část území Francie. Jana přiměla jednoho z velitelů posádek, aby jí dal oblečení, zbroj a koně, a pak se vydala za následníkem trůnu. I přes odpor dvořanů se k němu dostala. On ji nechal bojovat v čele jednoho malého vojska. Jana je překvapila svou odvahou a schopností dobře velet. Všichni Francouzi jí začali věřit a pod jejím velením odrazilo vojsko Angličany obléhající město Orléans a dobyly zpět i město Remeš. V roce 1430 však byla Jana Angličany zajata, odsouzena jako kacířka a ve svých 19 letech upálena. Angličané se domnívali, že tímto krutým činem zlomí odpor Francouzů, ale stal se pravý opak. Tisíce Francouzů na odvážnou dívku nezapomněli a během několika let vybojovali zpět ztracená území. A po několika letech církev zrušila obvinění a prohlásila Janu z Arku za svatou.
Roku 1453 válka skončila. Zvítězila v ní Francie, která se mohla vrátit tam kam odedávna patřila mezi nejmocnější státy Evropy. V poražené Anglii došlo k úpadku královské moci a propukly zde krvavé boje o moc, v nichž se vzájemně vyvraždila většina vysoké šlechty.
Od roku 30 př.n.l. se Egypt stal římskou provincií, která byla spravována z hlavního města (Východořímské, později Byzantské říše) Konstantinopole. Roku 642 n.l. vnutili zemi arabští dobyvatelé arabštinu a islám. Roku 1250 založili mameluci, dříve králova tělesná stráž, novou královskou dynastii, avšak roku 1517 dostali Egypt pod kontrolu osmanští Turci a Egypt začal postupně hospodářsky i kulturně upadat.
Boje mezi Francií a Anglií roku 13371453. Za této války zde vypukla morová epidemie (Černá smrt). Ve Francii došlo k lidovému povstání v čele s Janou z Arku.
Ta byla zajata a upálena Angličany. Kvůli její smrti se Francouzi ještě více pobouřili a ještě více se snažili Anglii dobít. To se jim podařilo roku 1453. Tohoto roku moc Anglie upadá.
Počátky absolutistické monarchie v Anglii
V roce 1455 proběhly boje mezi mocnými rody, Yorky a Lancastery = válka dvou růží. Trvala 30 let. Zvítězil Jindřich Tudor z rodu Lancasterů. Na trůn usedl jako král Jindřich VII. Podařilo se mu upevnit královskou moc, povznést anglické hospodářství, velký rozvoj námořního obchodu. Dalším panovníkem se stal Jindřich VIII. Měl rozpory s papežem. Vydal řadu zákonů proti katolíkům, zabavoval jejich majetek, rušil kláštery, pronásledoval a popravoval katolíky. V tom pokračovala Jindřichova dcera Marie Katolická. Významnou královnou je Jindřichova druhá dcera Alžběta I. Vládla v letech (1558 – 1603). Doba její vlády patří k nejvýznamnějším obdobím anglické historie = doba alžbětinská . Nastal rozvoj hospodářství, vznikaly četné manufaktury. V této době byli Angličané silni na moři. Přepadávali španělské lodě s americkým zlatem a stříbrem, tak přispívali k povznesení Anglie. Alžbětina vláda je obdobím rozvoje renesanční kultury v Anglii. V této době se proslavil významný básník a dramaturg William Shakespeare. Papež nepovažoval za královnu Alžbětu, ale její nevlastní sestru, skotskou královnu Marii Stuartovnu, proto byla Marie uvězněna v Londýně a později popravena. Anglie bohatla i díky svým novým koloniím.
V 6. a 7. století při druhém stěhování národů se na území dnešní ČR dostali Slované.
V době velkomoravské říše byly její součástí i dnešní Čechy.
V 10. století vznikl samostatný Český stát, kde se k moci dostal rod Přemyslovců.
Za vlády významných Přemyslovců (Přemysl Otakar I., Přemysl Otakar II.) získaly české země evropský věhlas, docházelo k hospodářskému i územnímu rozvoji.
Další vládnoucí dynastií byli Lucemburkové, kteří získali český trůn ve 14. století. Nejvýznamnějším z nich byl Karel IV. , který podporoval v zemi kulturu, vzdělanost, hospodářství a značně rozšířil území státu.
V 15. století v rámci celoevropské reformace církve vzniklo v Čechách husitství. V této době došlo k mnoha krvavým bitvám s křižáky. Nakonec bylo dosaženo rovnosti mezi katolíky a kališníky.
Krátce se na český trůn dostali i Jagellonci a po nich významný evropský rod Habsburků, který se udržel u moci od 16. do 20. století. České země se staly významnou součástí celého Habsburského soustátí. V 17. století se čeští stavové pokusili o ovládnutí moci v zemi, ale rozhodující bitva na Bílé Hoře v roce 1620 skončila jejich neúspěchem. V dalších letech se stát účastnil třicetileté války v Evropě.Ta způsobila značný hospodářský úpadek. Země byla vydrancována a lidé trpěli hladomorem. Trvalo dlouho, než se vše dalo znovu do pořádku.
Matyáš hledal vhodného nástupce. Nakonec si zvolil svého bratrance arcivévodu Ferdinanda Štýrského. Teprve v roce 1617 ho lid zvolil za krále, ale musel přijmout jméno Ferdinand II.
Po smrti Matyáše šlechta a města sesadily Ferdinanda II. a místo něj si zvolily Fridricha Falckého. Ferdinand, který se nehodlal vzdát, si získal podporu Španělska a postavil velkou armádu.
Ferdinand II. se rozhodl vyhledat účastníky odboje. Celkem 27 jich bylo odsouzeno
a 21.června 1621 popraveno na Staroměstském náměstí v Praze.
Poprava 27 účastníků povstání.
Mezi popravenými byli : Kryštof Harant z Polžic a Bezručic, byl to hudební skladatel, Václav Budovec z Budova byl spisovatelem a cestovatelem, Jan Jessenius, který provedl
v roce 1600 v Praze první lidskou pitvu. Většině byla uťata hlava, ale tři byli oběšeni.
Jako potvrzení byl vydán zákoník nazvaný Obnovené zřízení zemské v roce 1627. Podle něj ztratily stavy možnost zasahovat do politického dění. Habsburkové získali dědičný nárok na trůn.
Všichni nekatolíci museli přestoupit na katolictví. Toto mělo za důsledek, že došlo
k velké emigraci.
Čechura J., Dudák V., Ryantová M., Neškudla B.: Dějepis středověk a raný novověk. SPN – Pedagogické nakladatelství, Akciová společnost, Praha 1998, 136 s.
Hroch M. a kolektiv: Dějepis středověk pro
základní školy I. Státní pedagogické nakladatelství, Praha,
1992, 88 s.
Hroch M. a kolektiv: Dějepis středověk pro
základní školy II. Státní pedagogické nakladatelství, Praha,
1991, 104 s.
Hroch M. a kolektiv: Dějepis středověk pro
základní školy III. Státní pedagogické nakladatelství, Praha,
1993, 88 s.
Internet, Encyklopedie Zeměpis světa, Obří dětská encyklopedie, Velký zeměpis světa, Encyklopedie Historie světa, České dějiny v datech.
acuje
tu mnoho návrhářů. Francie je známá svými vinařskými oblastmi jako například
Prováns, Champagne atd. Z těchto oblastí se vyváží světově proslulé víno.
Převažují
zde listnaté lesy. Francie je někdy přezdívána obilnicí Evropy. Proto je taky
Pařížská pánev proslulá pěstováním obilnin (pšenice). Zatímco v Normandii
převažují pastviny. Středomoří je známé svým pěstováním ovoce a zeleniny a
především vinné révy.Ale vinná réva se nepěstuje jenom ve Středomoří, ale i v Champagne, Burgundsku, Provence a Monaku. Neprodukují se zde jenom tyto
plodiny, ale vyrábí se také sýry (camembert a rokfór). V přímoří je proslaven
také rybolov.