6.třída

Písemná svědectví o starém Egyptě sahají do doby 3000 let před naším letopočtem. Přitom starý Egypt je pohřben pod mnohými vrstvami kultur a státních útvarů, které přerostly v současnost. Hranice země se v průběhu historie mnohokrát měnily, ale páteří země zůstal Nil se svou deltou. Úrodná část země má rozlohu asi 40 000 km² a je necelou dvacetinou rozlohy Egypta.

Egypťané odedávna nazývali Nil řekou, jež dává život. Je nejdelší řekou na světě a protéká Egyptem v délce 1 200 km bez jediného přítoku. Příchod přesně opakujících se záplav na Nilu po léta oživoval zemědělské hospodářství Egypta. Svým způsobem dal Nil vzniknout nejstarší civilizaci na světě.

Egypt nikdy neoplýval nerostným bohatstvím. Kovy se zde prakticky nevyskytovaly, těžily se jen různé druhy kamene (pískovec, vápenec, alabastr atd.) Název Egypt vznikl z řeckého Aigyptos, který se vyvinul z náboženského názvu hlavního města Memfidy, který zněl Hut-ka-Ptah, což znamenalo Palác Ptahova ducha, a vyslovoval se přibližně Hykuptah. Jména egyptských panovníků jsou dalším malým rébusem pro současné badatele. Ve starším období měl každý vládce tři přijaté jména, v mladším dokonce pět jmen a každé bylo samostatnou větou. První bylo "Hórovo jméno", které král dostal na znamení vtělení boha Hóra. Druhé bylo symbolem ztotožnění krále s ochrannými bohyněmi Horního a Dolního Egypta a nazývalo se "Jméno dvou paní". Třetím z mladšího období, bylo jméno "Zlatého Hóra", čtvrté bylo jménem "rákosu a včely". Zde šlo o znaky Horního a Dolního Egypta, které označovaly panovníka jako vládce dvou zemí. Pátým bylo jméno "Syna slunce", syna boha Ré.

Celé panovníkovo jméno bylo tak dlouhé, že se používalo jedno, dvě nebo tři jména – přičemž záleželo na autorovi textu, které si vybral. To vedlo k řadě omylů a nepřesností v pozdějším výkladu dějin. Jinou náročnou kapitolou je datování egyptských dějin. Egypťané totiž nepoužívali kalendář s pevným výchozím datem. Dokumenty byly vždy datovány od nástupu vládnoucího panovníka.

Kromě toho byl egyptský kalendář o čtvrt dne kratší než sluneční rok. Shoda mezi civilizačním a slunečním kalendářem nastala jednou za 1461 let. Základní význam pro chronologii egyptských dějin mají seznamy panovníků. Ani zde však není situace jednoznačná, protože mnoho seznamů se nedochovalo.

Některé byly i svými nástupci zničeny. Vzhledem k tomu se připouští u nejstarších egyptských dějin odchylky v datování = 150 let, u pozdějších = 50 let.

Jako první přesné datum v historii Egypta se uznává rok 689 př. n. l., kdy byl Egypt dobyt Peršany. Za těchto okolností je vlastně překvapující, že egyptologové dokázali složit poměrně přesný obraz egyptských dějin. Stalo se tak na základě nesmírně rozsáhlého materiálu, z něhož pouze písemné doklady představují více než 70 tisíc stran. Jsou to však i nápisy na stavebních památkách, zprávy o válečných taženích, zákony, nařízení.

Tyto doklady jsou doplňovány archeologickými nálezy na egyptském území a písemnými památkami sousedních národů.

Tuto záplavu dokumentů bylo však nutné prověřit, neboť egyptští vládcové, kteří byli zároveň ztělesněním boha, mnohokrát falšovali vlastní historii. Jako příklad může posloužit bitva u Kadeše roku 1286 př. n. l., kdy byl Ramses II. poražen Chetity a sám jen stěží vyvázl životem. Přesto zanechal tři obsáhlé zprávy o svém vítězství.

Jsou vytesány na Amonově chrámu v Karnaku, na jeho zádušním chrámu u Údolí králů a na pylonu v luxorském chrámu. Pravda vyšla najevo po nalezení mírové smlouvy, kterou byl donucen s Chetity uzavřít.