Zpět na časopis
Dobrý den Vtipná
příloha Slohové práce Policejní
hlášení
Ankety Linka 158 Soudní
spisy Zmotorizovaná pohádka
Dopisy z vězení Dny otevřených dveří
Vánoce jsou opravdu za dveřmi, všichni se těšíme, cože
to najdeme pod stromečkem, a jak se budeme koukat na TV a pojídat cukroví a... No, prostě obvyklé konzumní šílenství
a do toho špetka tajemství a ticha;
nebo ne?
Jedno je skoro jisté - pokud se nestane nic nečekaného,
budeme mít po letech opět bílé Vánoce, dokonce Vánoce mrazivé! Aspoň nám
při skotačení na ledu a na sáňkách vyhládne! :o)
Za rohem je i konec roku, kterým začalo 21. století. Jaký
byl? Vydařený? Úspěšný? To si musí každý odpovědět sám. Snad bude
zbytek století přece jen o trochu povedenější.
Časopis SLON
přeje všem svým čtenářům krásné Vánoce, bohatou nadílku, veselí
o Silvestru a v roce 2002... (se zase uvidíme!)
redakce
PS V tom vánočním, silvestrovském a novoročním ruchu
zaniká Slunovrat. Pro naše předky bájný den, kdy Slunce zahajuje svůj “návrat”,
ale kdy zároveň sílí paní Zima, mnohdy z lidského hlediska zlá a krutá.
Zkuste se zaposlouchat, zda neuslyšíte tajemnou ozvěnu slunovratových sil.
PPS na Slůně bohužel nezbyly síly ni čas
PPPS Slunovrat nastane 21.12 ve 20:21 hod.
Zpět
Vtipná příloha
Blondýnky:
Proč blondýnky hodně zdraví? Aby byly hodně zdravé.
Proč blondýnky nejezdí taxíkem? Protože ještě
nesehnaly jízdenku na taxík.
Proč blondýnky nedávají led do limonády? Neznají
recept jak led uvařit.
Kdy se blondýnka pořádně nadechne? Když jde do lesa,
který je hluboký.
Kdy nastupuje blondýnka do auta oknem? Když si zapomene
mapu svého vozu.
Kde má blondýnka mozek? Tam, kde ho ještě nikdo
nehledal.
Kdo je to chytrá blondýnka? Odbarvená brunetka.
Co jediného blondýnku napadne? Neštovice.
Co je pro blondýnku smrtelné? Když dostane vši- umlátí
se kladivem.
Co potřebuje blondýnka, aby mohla otevřít láhev? Otvírák,
návod, týden času a pořádný kus štěstí.
Kdy blondýnka zemře na vyčerpáni? Když jí někdo
zapomene říct, aby se vyspala.
Co blondýnku nejvíce znepokojí? Když se ráno probudí
a zjistí, že to udělala úplně sama, bez cizí pomoci.
Co udělá blondýnka, kdysi koupí jízdenku? Zahodí ji,
protože nezjistí, jak se na ní jezdí.
Co čtou blondýnky nejraději? Obrázky.
Co udělá chytrá blondýnka? Obarví si vlasy na černo,
aby se maskovala.
Proč blondýnka tančí pod semaforem? Myslí si, že je
na diskotéce.
Kdy se blondýnka nemyje vodou? Když se myje mýdlem.
Kdy je blondýnka nejvíce zmatená? Když jí řeknete, že
něco vymyslela.
Jak blondýnka zavěsí po telefonátu do elektrárny?
Zasune šuplík.
Jak blondýnka pozná, že zavěsila? Otevře šuplík a
podívá se dovnitř. Když nenajde elektrikáře, pozná, že je hovor ukončen.
Co dělá blondýnka pod stromem? Hledá lístek na vlak.
Co hledá blondýnka za zrcadlem? Tu blondýnku, co viděla
před zrcadlem.
Zpět
Škola a já
Myslím si, že škola a já k sobě vůbec nepatříme. Dá
se říct, že školu přímo nesnáším.
Jediné, na co se těším, je matematika, která mě strašně
baví. Také se těším na kamarády a na kamarádky obzvláště a nesmím
opomenout přestávky, na ty se také těším.
Jinak bych do školy vůbec nemusel.
Hoblík
Škola
a já
Kdybyste někomu položili otázku, co si představí pod
pojmem škola asi bude hodně názorů a odpovědí. Někomu říká škola učení,
dřinu a vytoužené známky, ale i zábavu, jiné mu strach, obavu, nudu atd.Já
už mám před sebou poslední rok základní školní docházky a už bych chtěl
vyjít. Většina lidí, kteří už vyšli ze základní školy říkají, že
by se rádi vrátili do školy, nejenom kůly učení, ale i pro tu atmosféru a
pěkné zážitky,které na základní škole zažili. Já nevím, možná se
jednou budu chtít taky vrátit, kdo ví a už
to nebude možné. Základní škola je totiž kousek života člověka a
on by na ní měl vzpomínat v dobrém.
Martin Halaška
Zpět
Policejní hlášení
Pachatel zmizel stejně rychle jako se objevil.Možná i o
trochu rychleji.
J. K. byl nalezen na nádraží v prostoru pro vlaky, přesněji
řečeno v kolejišti.
Služební pes zachytil stopu, vstoupil do vozovky, kde ho
zachytilo projíždějící auto.
Na pracovišti měl dobrou pověst, zřejmě asi proto, že
pracoval úplně sám.
V době kdy byl v podmínečném trestu, se choval vzorně a taky konal jinou trestnou činnost.
Ke krádeži se přiznal bez nátlaku po několikahodinovém křížovém výslechu.
Zadržený sebral příslušníkovi obušek se slovy: „To ti nedaruji“, po kterých jsme usoudili, že si ho chce nechat.
Josef M. žil spořádaným životem alkoholika.
Odcizené auto pachatel nechal na místě, kde mu došlo palivo. Z neznámých důvodů s ním pak nepokračoval v cestě.
Krádež televizoru jsem zjistil až tehdy, když jsem sledoval večerní pořady.
Nejdříve jsem si myslel, že jen žertuje, ale když mě už po páté kopl do obličeje, usoudil jsem, že je to podezřelé.
Kdyby zadržený nepáchal trestnou činnost, nikdy by ničím nevynikal.
Služební pes rezignoval na svou funkci tím, že pošel.
Zpět
Jak se vám líbil 1. ročník Hobezského maratonu?
Josef Mochar: Moc se mi to líbilo.
Tereza Midrlová: Skvělé.
Lenka Fučíková: Dobrý, ale doufám, že už příští rok nebude.
Libor Bitala: Hrůza.
Dominik Brandl: Na Hov....
Hynek Brandl: Bylo to skur....
Martin Leitkep: Nic moc.
Renáta Kósová: Šlo to.
Jan Sobotka: Dobrý, přímo senzační.
Karel Šulista
(pozn. v tomto příspěvku, krátkém a plném „silných“ slov,
dokázal autor “vyrobit” tři chyby v pravopisu i/y)
CO BYSTE SI PŘÁLI POD STROMEČEK?
2. Třída- Filip Štefl autodráha, pistole, jeřáb
2. Třída- Lukáš Falber počítač, videohry, telefon
3. Třída- Martin Necid příručka pokemon, postavička lovič hadů, autodráha
4. Třída- Jaromír Leitkep hokejka, autodráha, horské kolo
4. Třída- Václav Kott ping-pongovou pálku, brusle, kopačky
5. Třída- Jan Kokoszka počítač, Play Station 2, hokejka
6. Třída- Barbora Klimešová nějaká cédéčka, kolečkové brusle, walkman
7. Třída- Milena Kolářová fotbalový míč, chrániče, kopačky
7. Třída- Libor Bitala počítač, walkman, hi-fi věž
7. Třída- Mirek Táborský hi-fi věž, digitální hodinky, diskman
8. Třída- Jindřich Bureš počítač, kredit na mobil, zdraví
8. Třída- Iva Mocharová mobilní telefon, hezkýho kluka s motorkou!!
8. Třída- Martin Králík peníze, peníze, peníze (počítač)
8. Třída- Marika Kadlecová oblečení, knížky, nějaká cédéčka
Zeptali jsme se i některých vyučujících (bez záruky)
p.uč.Jana Cvrčková abych nestonala (bohužel, zatím se nedaří)
p.uč.Jitka Cvrčková hezká a správná i/y
p.uč. Michlová „aby můj motor skvěle shell“ (to víte, dojíždím autem)
p.uč. Nováčková tento dotazník jsem již vyplnila a odeslala na okresní úřad
sl.uč. Buchtová (aby se vyhnula odpovědi, raději „se hodila“ marod!)
p.řed.Zeman promiňte, mohli byste mi otázku zopakovat a vysvětlit, co tím myslíte?
Co si přejí známé osobnosti k Ježíšku?
p.Václav “profesor” KLAUS
Promiňte, ale to je opravdu... opravdu nedorozumění (jak se Slonovi podařilo zjistit, pan profesor se považuje za Ježíška sám...!)
p.Vladimír “ředitel” ŽELEZNÝ
To je otázka! Už jsem si nadělil a teď mne za to tahají po výsleších a soudech! Víte co? Zavolejte mi.
p.Václav “prezident” HAVEL
… hmm... no, já si raději … hm nic nepřeji, aby se to.. hm... nesplnilo!
s.Miroslav “čisté ruce” GREBENÍČEK
Já na Ježíška nevěřím! (Jak se Slonovi opět podařilo zjistit, mnoho lidí přeje tomuto pánovi srp a kladivo /srp do zad a kladivo na hlavu/, což není pěkné, alespoň ne
na Vánoce)
Zpět
Linka 158
2 policajti přiběhnou do svazu rybářů a chtějí rybářský lístek. „To ale musíte udělat zkoušky.“ Povídá předseda svazu. „Na to ale není čas, v řece plave člově
k a my ho chceme vytáhnout!“
Náčelník policejní stanice se ptá policistů: „Co uděláte, když najdete utopence?“ „Dáme mu umělé dýchání.“ Náčelník je chválí. „Ale co když je už v rozkladu?“ „Dá
me mu ho opatrně, aby se nerozpadl.“
Povídá jeden policista druhému: „Včera jsem sledoval šneka, jak jde trávou.“ „A kam šel?“ „To nevím, utekl mi.“
„Šéfe volali z banky, že je tam přepadli nějací lupiči!“ „A z které banky volali?“ „No přece z té přepadené.“
Jdou dva policisté městem. A najednou se jeden zeptá
toho druhého: „Nevíš kdy tam budeme? „Věděl bych to, kdybych věděl,
kam vlastně jdeme.“
Zpět
„Jednal jsem v krajní nouzi, pane soudce. Nutně jsem potřeboval peníze na nové auto a na dovolenou.
„Pobyt ve vězení mi jistě neprospěje, pane soudce, nemohl byste pokračovat něčím, co by na mě mělo kladný vliv?“
„Poškozeného jsem urážel pouze slovně, zlomit ruku jsem mu musel proto, protože si z mých řečí vůbec nic nedělal.“
„Do vězení jsem se dostal omylem, zarážející na tom je, že se to stalo už 12-krát.
„Poškozený
mě vyprovokoval hlavně tím, že si mě nevšímal a předstíral spánek, když
jsem ho provokoval.“
Zpět
Zmotorizovaná pohádka o stopující Karkulce
Nejprve omluva: Vím, že jste tuto pohádku určitě ve Slonovi viděli jíž v loňském roce, ale došlo k drobné chybě, a tak se k Vám nedostala její další pokračování. Shodou okolností je tomu asi tak rok, co se tato nepříjemná chyba stala, rozhodl jsem se začít znova od začátku. A zde je výsledek:Toho dne poslala maminka Karkulku za babičkou košíčkem. Babička měla totiž narozeniny. Košíček obsahoval láhev domácí malinové šťávy, třenou bábovku, několik tub šumivé ho celaskonu a také několik malých, ale důležitých náhradních dílů k babiččině ojeté škodovce. Byly zabaleny do hedvábného papíru a převázány ozdobnými stužkami. Sluníčko pěkně svítilo a Karkulka si vykračovala, vedoucí hustým porostem. Už se těšila na to, jak babičku potěší a cestu si krátila veselou písničkou: „Šla Karkulka silnicí silnicí....Potkali ji cyklisti cyklisti dva...“. Jenomže místo cyklistů zaslechla z dáli vrčení motoru. Vůz se rychle přibližoval a Karkulku napadlo, že by mohla zamávat. Třeba jí řidič zastaví a kousek ji sveze. Vždyť k babičce do Borového údolí zbýval notný kus cesty. A skutečně. Než stačila po druhé mávnout, už plynule přistával vedle ní elegantní kabriolet značky Pontiac. Za volantem seděl věřte nebo nevěřte, vlk v elegantním pepita obleku, na hlavě měl slušivou kšiltovku z téže látky. Z koutku mohutných úst mu vyčnívala luxusní dýmka značky Dunhill, z níž stoupaly kroužky vonného dýmu.Když spatřila Karkulka vlka za volantem, zmocnil se jí nejprve strach a chtěla utéci, ale vlk jí pohotově otevřel dvířka a laskavými slovy: „Počkej Karkulko, kam bys utíkala, přece by ses mě nebála, cožpak nemáš radost, že se svezeš v tak rychlém a pohodlném autě?“ ji zval dál. Za chvíli už Karkulka byla klidná a vychutnávala jízdu. Auto uhánělo s větrem o závod lesnatou krajinou a vlk se rozhovořil. Otázka stíhala otázku: „Proč máš tak červenou čepičku? Proč máš tak červené šatečky, proč máš dokonce na košíčku červená odrazová sklíčka?“ „Víš , vlku, to mi obléká moje maminka obléká, aby mě řidiči na silnici už z dálky na silnici zpozorovali...“ „...a mohli ti zastavit...“ doplnil vlk a zasmál se vlastní vtipnosti svým drsným vlčím smíchem, až mu v dýmce zapraskalo. „Ale kdepak zastavit. Předtím mě maminka naopak varuje. Jú, ta by mi nalupala, kdyby věděla, že jsem si tě stopla.“ Opravila Karkulka mylný vlkův závěr. „Proč tě tedy tvoje maminka tak nápadně obléká, když nechce, aby si tě všímali?“ zajímal se vlk. „No právě to ona chce, aby si mě všímali, ne však pro to zastavení. Ona to chce, vlku proto, aby mě i za snížené viditelnosti včas a zdálky rozeznali a náhodou do mě neducli, když jdu ranní mlhou do školy.“ „Aha, a kam vlastně jdeš teď?“ tázal se vlk. „Já jdu k babičce do borového údolí. Má dnes totiž narozeniny.“ po pravdě odpověděla Karkulka. „Hmm, koukám, že jí vezeš dárky.“ znalecky obdivoval vlk úzkoprofilové náhradní díly ke škodovce.Tak víš co, děvčátko? Támhle na kopci si vystoupíš a pak už půjdeš dolů takovou zkratkou, kterou budeš u babičky raz dva.“ pravil vlk tím nejupřímnějším hlasem a naivní Karkulka mu uvěřila... „Pěkná zkratka“ divila se po chvíli, když se brodila blátivou stezkou a přeskakovala mohutné stromy, ležící přes cestu. Trvalo jí ještě nejméně hodinu, než se dotrmácela, celá zablácená a potrhaná k babiččině chaloupce. Tak tak že vzácné náhradní díly nepoztrácela. Mezitím vlk snadno našel ve své automapě silnici, která jej zavedla přímo do borového údolí.(Karkulčiným hlasem) „To jsem já, Karkulka.“ dovedně napodobil Karkulčin hlas a zaťukal na dveře chaloupky. Důvěřivá babička mu otevřela, aniž se podívala kdo je za dveřmi. Šup a chňap a už ležela svázaná v kufru vlkova kabrioletu. Měl to chytře vymyšleno. Babičku uvězní ve svém doupěti, aby vařila vydatná jídla jemu i Karkulce, kterou si chytí za chvíli také, takže bude mít konečně postaráno o teplou stravu i čiperné mladé ruce, které budou pečovat o jeho luxusní Pontiac. Zakládal si hlavně na tom, že ho má vždy dokonale promazaný a vyleštěný. Teď potřeboval naopak vů’z co nejvíce umazat, aby ho Karkulka nepoznala. Neměl času na zbyt. A tak rval drny a házel je zběsile na svůj výstavní kabriolet. Pak umatlal kovové disky kol blátem, a už slyšel z lesnaté stráně praskání větviček a zahlédl známou červenou čepičku, blížící se mezi stromy. Tak tak že stačil ještě vběhnout do chaloupky, vklouznout do babiččina županu, nasadit si její paruku i umělé řasy. Na pleťovou masku už nezbyl čas a tak když slyšel Karkulku přicházet, otočil raději hlavu do polštáře. „Jé, babi, proč ležíš v posteli s parukou a proč máš umělé řasy?“ divila se Karkulka, když jí pogratulovala a předala dárkový koš. „Ale, dítě moje, rozbolela mě trochu hlava, a tak jsem si na chvíli lehla, ovšem i v takové situaci má být dáma elegantní.“ „To má“ souhlasila Karkulka, která si myslela, že babička musí být pořádně nachladlá, když na ni mluví hlubokým chraplavým hlasem. Zeptala se však na něco jiného...
Pokračovánípříště (Kolík)
Zpět
„Jeden bachař je tu velký dobrák. Když mě zbil, povídal, že je to pro mé dobro.
„Možná mě brzy pustí na podmínku, ale bude to nejméně za 6 let.“
„Jsou tady na mě hodní, dali mě na cele hned vedle záchodu.“
„Všechny dopisy nám čtou a pak až nám je dají, tak laskavě už nepiš o tom nakradeném materiálu co mám schovaný v garáži.“
„Včerejší večeři jsem raději nejedl, protože mi ji
nedali.“
Zpět
Den otevřených dveří
Pozor, pozor. U nás ve škole máme dnes13. prosince den
otevřených dveří. pospěšte, ať se můžete podívat. Je to tu opravdu
dobré. Stojí to za vidění. Kolík
Zpět