Ještě k fyzikální olympiádě

Ostrovy života

Stovka není žádné stáří

Vtipy

Oprav chyby v příslovích

INTERWIEV SE STEEVEM, PÍĎOU A AGENTEM WC40 V JEDNÉ OSOBĚ,

První velký zlom v mém životě.

* A kam že se to vlastně hlásíš?

Střední odborná škola a střední odborné učiliště spojů Tábor, obor mechanik elektronik-výpočetní technika. Čtyřletý obor s maturitou.

* Děkuji za vyčerpávající odpověď, ale co kdyby to nevyšlo?

Bylo by to hodně špatné, ale šel bych na druhé kolo do Sezimova Ústí, na obor, u kterého si teď přesně nevybavuji název, ale opět se jedná o výpočetní techniku.

No, tak to by bylo opět velmi špatné, ale čekal by mě tříletý obor, který se nazývá: mechanik, elektronických zařízení opět v Sezimově Ústí.

Tvrdě.

* Pokud bys úspěšně odmaturoval, pokračoval bys na vysoké škole nebo by ses zapojil do běžného pracovního života?

Zabývat se touto otázkou je předběžné.

* Pojďme teď stranou od budoucnosti a vraťme se asi o dva toky zpět, kdy jsi chtěl jít na automechanika na dačickou zemědělskou školu. Co tě přimělo k takovéto změně názoru?

No, hlavně v tom dominovalo založení PC učebny na naší škole.

* Utečme teď úplně od tvého budoucího studia a pusťme se do současnosti. V nedávné době jsi jako jeden ze dvou na škole dokončil fyzikální olympiádu, můžeš k tomu něco říci?

Nemuseli jsme být jen dva. Prostě jsem se snažil dokončit to, co jsem začal a nechoval se jako jiní. (pozn. redakce:všichni víme koho tím myslel)

* Byla podle tebe ta olympiáda těžká?

* Nyní pojďme ještě jinam. Máš již nějaké představy o své budoucí partnerce?

No, tak koukám, že se nám hovor zvrhnul někam úplně jinam, no ale budiž.

Mé představy o partnerce jsou tedy zní: tělo jako Britney Spears, vlasy jako Britney Speatrs a obličej jako Britney Spears.

Ne příliš vulgární, vnímavá a romantická s nádechem erotiky. (pozn. redaktora: jestli takovou získá, tak mu ji budu záviděl.)

* Děkuji za rozhovor a přeji hodně zdaru v životě

(dodatek: Radek byl přijat!)

Zpět nahoru

Ještě k fyzikální olympiádě

V letošním školním roce žákovská sestava druhého stupně ( zejména 7., 8.

a 9. ročníku ) napovídala, že by se našlo několik schopných jedinců, kteří by se mohli úspěšně zapojit do řešení školního kola fyzikální olympiády.

Jak už vás informoval jeden z účastníků soutěže, do olympiády nastartovali

s elánem tři žáci 7. ročníku do kategorie s názvem Archimediáda , dva žáci 8. ročníku a jeden žák 9. ročníku, a to do kategorie náročnější.

Celá soutěž byla jak vědomostně, tak i časově velice náročná. Žáci řešili

7 neméně těžkých příkladů, z nichž jeden byl experimentální. Celá práce vyžadovala i schopnost pracovat s různými pomocnými materiály ( matematicko-fyzikální a chemické tabulky pro základní školy, střední školy, atlas světa ).

Ve stanoveném termínu však bohužel odevzdali úspěšně vyřešenou práci pouze 2 žáci. Za kategorii Archimédiáda Libor Bitala a za kategorii starších žáků Radek Bitala. I když vlastně... Proč bohužel? Jsem ráda, že se vůbec našli 2 žáci, kteří svůj volný čas věnovali zdokonalovaní se v oblasti, ve které jim nechybí nadání a mohou se v ní podle mého názoru dobře uplatnit i v budoucí životě.

Ostrovy života

Občanské sdružení OSTROVY ŽIVOTA poprosilo naši školu o spolupráci v oblasti distribuce samolepek se symbolem mediálně známého projektu, který sponzoruje. Na školu bylo zasláno celkově 100 samolepek po deseti korunách. Možnost přispět měli jak žáci, tak učitelé a prodalo se celkem 80ks, čímž se vybralo 800Kč. Celý projekt si klade za cíl zvýšit povědomí dětí a mladistvých o nutnosti dodržování zásad bezpečného chování v rámci silničního provozu. K jeho pořádání vedou výsledky statistiky dětské úrazovosti v posledních letech, kdy roční úmrtnost vlivem úrazu přesahuje 420 dětí a mladistvých, hospitalizováno bylo několik tisíc chlapců a dívek. Všem, kteří přispěli patří určitě dík, protože není pochyb o tom, že to bylo na dobrou věc!

PS V médiích se objevily informace, že celá akce byla podvod; zároveň škola obdržela dopis vysvětlující, že se nejedná o podvod, nýbrž o nedorozumění... Budeme vás informovat.

Zpět nahoru

Právě ho přišel navštívit reportér českého rozhlasu:

* To vám chválím. Víte co říkají Angličané? Snídej sám, obědvej s přítelem a večeři dej nepříteli.

Copak za vámi už někdo od nás byl?

Nedivte se:dožít se v plné svěžesti stovky, to se jen tak každému nepodaří. Čemu za to vděčíte vy?

Ovšem, těch sto let by vám stejně nikdo nehádal.

* Tak nanejvýš devadesát devět, že ano. Pane redaktore, přece víte, že my muži nestárneme. Ale fakt také je, že ani nám léta nestojí. A právě na nás zanechávají stopy. To víte: dvě světové války, tři manželství...

* Ještě jsem. Naposledy jsem se oženil předloni.

Předloni?! A to se vám ještě chtělo?

* Popravdě řečeno: nechtělo, ale musel jsem. Můj prvorozený syn Oskar teď říká, že je malého Ládíčka vzdálený příbuzný.

* Jasně, Oskárkovi je sedmdesát pět..., a Láďovi necelé dva roky.

Podle jaké metody své děti vychováváte?

* To je Marenko kombinovaný Frištenským. Už moje babička, dej jí pán Bůh věčnou slávu, říkávala, "Škoda každé rány, která jde mimo."

Babička by klidně mohla dělat fotbalového trenéra. Se ženou, tedy lépe se ženami jste se doufám před dětmi nikdy nehádali.

* Nikdy. Když už jsme si se ženou měli co říct, vždy jsme poslali děti ven.

To vám chválím. Nic tak dětem neprospívá, jako stálý pohyb na čerstvém vzduchu. O kolik let je mladší vaše paní.

* Jako moje stará? Tak té už bude letos třiadvacet. to víte: když do pekla, tak na pěkném koňovi.

Ovšem, pane Koníčku, dovolte mi tuhle intimní otázku: dá si i v té stovce mluvit o sexu?

* Mluvit!? pane redaktore, právě mluvit se o tom dá přímo báječně. Že nevíte jak vypadali staří Římané při sexu?

* Blbě, jako všichni lidé. Dobrý, co? Pane, člověk se nesmí dát, vždyť s úsměvem jde všechno líp. Zrovna včera mě potkala na schodech Kopáčková, znáte naši sousedku Kopáčkovou? Neznáte, tak to buďte rád. Jo, a tak ta Kopáčková sladce pravila: "Ale, pane Koníček, nějak jste poslední dobou zestárl. Padají vám vlasy."

* To víte, že jsem jí to dal. Pokrčil jsem rameny a pravil: "To víte, paninko, život se s nikým nemazlí: někomu padají vlasy, někomu prsa."

Jistě na tu dlouholetost máte nějaký recept. Je to ženšen, kumys, česnek...?

* Kdepak, chcete-li se dožít nejméně stovky, musíte každé ráno vstávat nejpozději ve čtyři, osprchovat se studenou vodou, pak běžet deset dvacet kilometrů, a znovu studená sprcha...

Probůh, mlčte! Jak dlouho už tohle děláte?

* Jak dlouho? V pondělí chci začít. Ono to chce hlavně střídmost. A ve všem. Už staří Čechové...

A vám utěšeně přibývala. A co alkohol, pijete?

* Piju, ale vždy to záleží na dvou věcech: co pije, a kdo to platí. Já vždycky piju jak to zvíře, to ví vždycky, kdy má dost.

* Pane redaktore, mrkněte se na mne, vypadám jako sebevrah? Nevypadám, tak vidíte. Nedá se říct, že bych byl do sebe nějak zamilovaný, ale přiznávám:mám se rád. Mám jen jedny plíce, a budu je ještě pár let potřebovat.

Ve vašem věku, nezlobte se, že to tak říkám...

...ve vašem věku se už můžete počítat mezi pamětníky.

* Pamětníci, to je krásné slovo. Pamětníci, ne sklerotici. Pamětníci si totiž všechno pamatují.

Asi proto pro ně televize každý starý film dvanáctkrát opakuje.

* Pane žurnalisto, nebudete tomu chtít věřit, ale já si pamatuji ještě filmy, v nichž mlčely i ženy!

* Chcete znát můj názor? Tak podle mne si tuhle Rózu vymysleli lidé jen proto, aby si nemuseli nic pamatovat. Její největší výhodou prý je, že se člověk stále dovídá nové a nové věci. Jinak si myslím, že celá tahle skleróza je jen hanebná pomluva nás pamětníků. Jinak by přece jiní lidé nemohli ve stáří psát své paměti. Vezměte si třeba takového Casanovu, ten si pamatoval každou svoji lásku..., a dnes se taková dvacetiletá manželka zapomene třeba už tři dny po svatbě.

Na Vysočině, prý někde u Žďáru, žije děda, asi tak váš ročník a ten má přímo fantastickou paměť. dověděli se o něm u nás v rádiu, a tak za ním poslali reportéra. Ten si zapnul magneťák a zeptal se: "Dědečku, tak schválně, co jste měl k snídani šestnáctého února 1918?" "Vajíčka," odpověděl kmet bez jediného zaváhání. Samozřejmě, že z toho byli všichni na větvi, ale reportérovi to nedalo. "Vajíčka, vajíčka," říkal si, "vajíčka k snídani má kde kdo." A tak se jednou asi tak za deset let vydal za stařečkem znovu. Potkal ho na návsi..., a už zdaleka volal: "Ale jak?" Děda ani nemrkl a zvolal: "Na měkko!"

* Krásný příběh ze života. Jsem z toho jak to vajíčko...

* Na měkko.

Máte tedy stovku, Tak vám tedy přeji abyste se jí dožil.

Cizinec zavítal do texaského města a ptá se staršího kovboje: "Kde je tady holírna?" "Tak to musíte jít támhle za ten roh a pak už vás povedou krvavé skvrny na chodníku."

"Co chceš dělat až budeš velký Tondo?" "Chtěl bych vydělávat dvacet tisíc měsíčně jako otec." "Copak tvůj otec vydělává dvacet tisíc měsíčně?" "Ne, ale taky by chtěl."

Oprav chyby v příslovích

Kdo se směje naposledy, ten se směje naposledy.