Anketa 1  Ztraceni na houbách  Anketa 2  Anketa 3  
Výprava do Vietnamu  Anketa 4  Jak jsme stanovali  
Šokující závěr prázdnin  Na škole se zase krade  Změny  

Anketa 1
Jak by ses cítil(a) být klikou u dveří? 
Habrová Marta: Cítila bych se nesvá.
Midrlová Hana: Já nevím, podle toho, kdo by na mě sahal.
Bitala Radek: Jak kdybych dělal kliky.
Habr Mirek: Jako železo obalený umělou hmotou.
Brůžková Jana: (smích, smích.... smích)
Brandl Dominik: Jako pracovník v obchodním centru New York.
Kandusová Eliška: Cítila bych se divně a hranatě.
Midrlová Tereza: Špatně.  Zpět

Ahoj z prázdnin
Ztraceni na houbách
Jednoho dne jsme si s klukama řekli, že půjdeme do lesa na houby. Tak jsme popadli košíky a vyrazili jsme. Cestou k lesu jsme viděli dost věcí. Třeba srnku běžící do lesa nebo hejno hus letící po modré obloze. Konečně jsme dorazili k lesu. Bloudili jsme lesem, ale nic jsme nenašli, možná sem tam nějaká nejedlá houba. Tak jsme se rozhodli, že půjdeme do vzdálenějšího, temného, neznámého lesa. Mysleli jsme, že tam bude víc hub. Šli jsme stále hlouběji temným lesem. Každý se určitě bál, ale to nás neodradilo od velkých hub! Za sebou jsme dělali značky ze šišek, abychom našli cestu zpátky. Najednou kluci řvou: „Tady je hub dost pro každého, pojďte honem sbírat.“ Po patnácti minutách měli všichni hub, co unesli. Chtěli jsme se vrátit, ale nevěděli jsme kudy, jak jsme sbírali houby, zapomněli jsme dělat značky, které nás měly vyvést z lesa. Bloudili jsme lesem, začínalo se stmívat. Za chvíli nebude vidět už vůbec nic. Dost dlouho jsme bloudili a pak jsme narazili na cestu. Šli jsme po ní, mezi stromy prosvítalo jakoby malé světlo a konečně jsme vyšli z lesa. K našemu údivu jsme zjistili, že jsme vyšli kousek od místa, kde jsme do lesa zašli. Dorazili jsme domů, mamka mela radost z hub, ale největší radost měla, že jsem se vrátil v pořádku.
Daniel Dvořák  Zpět

Anketa 2
Položil jsem také otázku: co jste dělali o prázdninách?
Zde je výsledek:
Pavel Neshyba - Byl jsem u babičky.
Jiří Králík - Hrál jsem nohejbal.
Miroslav Táborský - Byl jsem v Třebíči a vyráběl jsem věci z keramiky.  Zpět

Anketa 3
Jak se letošním deváťákům líbí v deváté třídě
Václav Vašmucius - Mohlo to bejt lepší.
Andrea Pitourová - V deváté třídě se mi líbí, ale těším se, až vypadnu.
Hanka Midrlová - Nic horšího neznám.
Marta Habrová - Dobíhá na mě vidina přijímacích zkoušek a občas nestíhám kvůli  zájmům.
Olga Leitkepová - Vůbec se mi tu nelíbí. Chtěla bych být mladší.
Mirek Habr - Jo, je to skvělé.
Radek Bitala - Jde to, občas si píchnu do Marty.  Zpět

Ahoj z Prázdnin...
Výprava do Vietnamu
 Pokud vás zajímá,co se dělo se mnou o prázdninách, tak vás moc nepotěším, snad až na jeden týdenní výlet do Vietnamu.
Já a moje výprava, tedy Marta, Olga a Mirek, jsme  se vydali probádat poslední neprobádaný kousek pralesa s tajemným názvem Ufounov.
Marta se zde hned zabydlela jako by tu byla doma. Zbytek výpravy zatím obhlídl okolí. Náš tábor byl v malém údolí, hustě zarostlém různými druhy stromů a lián.
Jakmile se setmělo ulehli jsme do stanů. Asi tak kolem půl dvanácté jsem uslyšel šramot, rychle jsem se vrhl po noži a vykoukl ze stanu. Zpočátku jsem se domníval, že se nějaká opice pustila do našich zásob, ale zakrátko jsem zjistil, že si Mirek doplňuje svou potravinovou základnu, a tak jsem opět ulehl zpět a usnul.
Ale v půl druhé v noci se ozval  šramot opět, domníval jsem se, že si Marta dává svoji brzkou ranní svačinku, a tak jsem se o to nezajímal. V tom mě najednou něco udeřilo do hlavy, byl jsem omráčen.
Probudil jsem se za několik hodin přivázán ke kůlu a kolem mě tančila spousta domorodců. Bylo jasné, že jsem se stal obětí kmene lidožravých Chichotů. Byl jsem zcela bezmocný a nezbývalo mi nic jiného než čekat na pomoc.
Asi po dvou hodinách se za mnou ozval zvuk, který slyšívám, když tatínek doma brousí nože o ocílku. Už mi příliš času nezbývalo, když v tom se najednou  s velkým křikem do tábora Chichotů vřítila moje výprava. Marta s kulometem značky Kalašnikov střílela Chichoty hlava nehlava. Olga vrhala granáty, jako by jí šlo o přijímačky a Mirek se pěstmi probojoval až ke mně. Rychle mě odvázal a začali jsme všichni utíkat z tábora.
Než se Chichotové vzpamatovali, byli jsme už dávno pryč. V táboře jsme všechno rychle sbalili a vydali se domů.
No to je asi tak vše, co jsem o prázdninách dělal.  Zpět

Anketa 4
Jak se vstávalo první den školy
Je ráno 3. září, právě jedeme autobusem do Starého Hobzí. Dnes po dvou měsících se opět vracíme do školních lavic, a tak jsem se zeptal svých vrstevníků, jak se jim první den vstávalo.
Tady je výsledek:
Jiří Králík: Přímo strašně.
Martin Králík: No comment.
Petr Neshyba: Nic moc.
Radek Bitala: Blbě.
Lukáš Matoušek: Blbě, vstával jsem dřív než budík.
A náš bývalý deváťák a redaktor Pavel Duba: Když jsem se vzbudil, s hrůzou jsem zjistil, že mám naprosto vychlastaný mozek.
Tak toto bylo první vstávání do školy mých vrstevníků.  Zpět

Ahoj z prázdnin
Jak jsme stanovali
Jednoho letního odpoledne jsme seděli s kamarády v klubovně u stolu a usilovně přemýšleli jak zabít nudu. Už to mám! vykřikl Petr, ale vzápětí to zapomněl. Což je mu velice podobné. A tak jsme dál seděli a seděli a sledovali hodiny zavěšené na zdi a v duchu jsme si říkali "Jó jó kdyby tak ten čas běžel podle těch našich hodin, hm to by bylo". Jen tak mimochodem - ty hodiny nejdou.
Ale pak naše velká hlava, což je Kája, dostal spásný nápad, a to, že si postavíme stan u Dálky. Ale nejdříve jsme si museli zjistit, jaké bude počasí. Protože jsme nechtěli dopadnout jako vloni, když vítr odnesl nás i se stanem. Nakonec nám to však vyšlo. Stavba stanu nám trvala dlouho, jelikož jsme stavěli rodinný stan pro sedm osob. Ale po nastěhování to tam spíše než jako ve stanu vypadalo jako v pokoji. Protože když si tam každý dotáhne karimatku, čtyři deky, spacák, polštář a peřinu, tak je jasné, že tam není k hnutí. A navíc jsme tam mi chytráci dotáhli autobaterii, na kterou jsme připojili rádio. Práci okolo stanu jsme dokončili asi v šest hodin, a tak je jasné, že nám za tu dobu pořádně vyhládlo. Rozešli jsme se tedy domů napapat, no napapat - třeba nakovej Pecan zdlábnul kuře málem i s pekáčem. To zase Kájovi nestačilo šest vajec, tak si sebou do stanu dotáhl půl štangle Vysočiny a čtyři rohlíky. A však je jasné, že mu s toho moc nezbylo. Po tom co jsme zdolali Kájovu Vysočinu, tak jsme šli na náves s úmyslem, že něco podnikneme, ale místo toho jsme u Klepáčků sundávali do dvanácti hodin střechu. Pak jsme se vykoupali a šli jsme spát. Jak jsme se ale potáceli ztahaní do stanu, tak nějaký nešťastník kopnul do rádia, které samozřejmě zkratovalo. My jsme nic netušíce ulehli a chystali se ke spánku. Když vtom najednou Kája vylítl ze spacáku a začal ječet: hele kluci, nám svítí rádio!, ale ono nesvítilo nýbrž hořelo. Tak jsme ho popadli a urychleně vypakovali i s autobaterií ze stanu. Poté jsme rádio vymáchali ve vodě a druhý den vyhodili.
Při stanování jsme zažili ještě mnoho srandy, ale o tom zase až příště.  Zpět

Šokující závěr prázdnin
Byl to poslední den prázdnin a já jsem se jako obvykle sešel s mými vrstevníky na „parketě“, což je místo, kde se velmi často scházíme k hraní různých her. V poslední době se nám na „parketě“ rozmohl nohejbal, díky kterému k nám jezdili i kluci z vedlejší vesnice. Bylo nás tam zatím jen pár a já netušil, co se mi má za chvíli stát.
Z ničehož nic se na „parket“ vyřítil Pája na pionýru a za ním v těsném závěsu Kája na simpsonovi. Kája si naštěstí jel svého simpsona hned zaparkovat, ale Pája udělal něco, co pro mne bylo velmi bolestivé.
Chtěl si ze mne udělat legraci a jako na mne najet. Myslel to sice jako legraci, ale to, co se stalo, se mu jaksi vymklo z rukou. Nečekal totiž, že se před ním budu uhýbat na stejnou stranu, na jakou se chtěl uhnout i on.
Co následovalo, si asi dovedete sami představit, jelikož střet byl již nevyhnutelný. Naštěstí mě sejmul těsně nad zadnici, protože kdyby se trefil o kousek níž, mohl by mi taky zarazit s..., což by mohlo být velice nepříjemné.
Naštěstí se mi nestalo nic tak hrozného, až na krátkodobé ochromení zadnice. Z těch, co byli na „parketě“, se mi nejvíce smál Kája.
To by mohlo být asi tak vše.  Zpět

Na škole se zase krade!!
Jen co se školáci zase trošku zabydleli ve škole, stala se strašná věc! Někdo z učebny informatiky ukradl kabel propojující video a televizi. Napadá mě, k čemu může být „našemu“ zlodějovi propojovací kabel. Mám několik teorií: pokud je „náš“ zloděj šikulka, udělá si z něj vodítko pro psa, nebo elegantní pásek. Nezbývá mi, než mu popřát, ať si ten kousek drátu užije. „Do té doby než se na tom oběsí!!“
Slovo na závěr: Můžu jen říci, že zloději jsou potvory a mrchy, protože jsem byl za 14 dlouhých let svého života již 3-krát okraden!!!  Zpět

Změny
Jak jistě dobře víte, opustili nás bývalí deváťáci. Od toho si jistě odvodíte, že časopis Slon přenechali nám mladším v některých případech i zcela redaktorům. Ale i přesto bude Slon bez potíží fungovat, i když trpíme hrubým nedostatkem redaktorů. A někteří z nás, například já, nemáme s časopisem žádné zkušenosti, ale i přes to si myslím, že to nějak zvládneme. Na závěr bych chtěl poprosit abyste případné chyby omluvili.
Truhlík  Zpět