Zpět na časopis

VII/2001

Ankety
Když se chce,…
SONY? SONY!
Rolls Royce
Jak přišlo na svět jedno vejce
Koutek 8. třídy
Stránky moderní poezie
Anketa (bez elektřiny)
Pohádka, kterou nikdo nepochopí
Kvíz
Děkovný článek našim redaktorům
Slůně

Pomaloučku, polehoučku, bez chvatu a ukvapenosti k nám přichází březnové číslo školního časopisu. Někdo byl sice již vyveden aprílem, ale Slon má stále ještě březen (alespoň podle vydání:-).
On-line noviny se na Internetu příliš nerozběhly, zato sloní nástěnka byla v poslední době poměrně hojně využívána. Jen tak dál!
A ještě vzkaz pro ty, kteří se bojí podepsat - nikdo vás k tomu nenutí, třeba máte svůj původ, jenže anonym vždy něčím zavání…

zpět

Jak se těšili Ostojkovští žáci v pátek do školy (Z autobusu)

Radek Bitala: Jsem znechucen.

Lucie Wirglová: Moc ne.

Pavel Neshyba: Nic Moc.

Petr Neshyba: Jdu s myšlenkou, že budu mít dva dny pokoj.

zpět

Spokojenost s obědem (1. čtvrtek, který nešla elektřina)
(živě z jídelny)
Vít Vašmucius: Je to dobré, ale chtělo by to trochu soli.
Jeroným Bochníček: Dobrý
Iva Mocharová: Jde to, ale znám lepší jídla.
Ela Kandusová: Jde to, dře to.
Bára Poláčková: Špica.
Bára Burianová: Lepší než vařený.
Jana Hrbková: Na jedničku.
Tomáš Lajtkep: Docela to šlo, ale něco tomu chybělo. (křen, cibule)
Milan Habich: Mohli by přidat.
Jan Kokoszka: Byl dobrý.
Martin Králík: Dobrý, ale chybí tomu vlašák.
Vít Habr: Mohlo by to být častěji.
Paní učitelka Blanka Michlová: (těsně po jídle) Mám ještě hlad.
Paní ředitelka z MŠ Báňovice: (až při cestě autobusem domů) Bylo to dobré, ale šunka mi připadala moc slaná, jelikož já moc nesolím.

A o týden později (2 čtvrtek, který nešla elektrika)
(Opět živě z jídelny)
Lukáš Matoušek: Obložený talíř byl lepší.
Roman Přikryl: Je to stejný, jako obložený talíř.
Bára Poláčková: Maj to dobrý, ale ten talíř byl lepší.
Bára Burianová: Souhlasím s Bárou (Poláčkovou)
Ela Kandusová - Ta mi bohužel neřekla nic.
Martin Králík - Bohužel odešel než jsem se ho stačil zeptat.
Jeroným Bochníček: Bylo to dobré až na to rajče.
Milan Habich: Dobrý, prima.
Pavel Ondřejka: Lepší než obyčejný oběd.
Paní učitelka Lenka Straková: ...Myslíš tu svačinu?

zpět

Jak jsme zabodovali aneb Když se chce, všechno jde…

Výborného úspěchu dosáhli naši žáci v okresním kole Zeměpisné olympiády, která proběhla 21.3 2001 v Jindřichově Hradci.
Lenka Fučíková v kategorii 6. tříd obsadila z celkového počtu 15 soutěžících 5. místo, přičemž po 1. soutěžní části byla první. Ve 2. části - týkala se orientace na mapě - však zazmatkovala, a to ji stálo posun z 1. na 5. místo.
Chladnou hlavu prokázal Roman Přikryl, jenž soutěžil s dalšími 11 borci v kategorii 7. tříd. Suverénně proplul geografickými zákoutími a jeho znalosti ho vynesli na vynikající první příčku.
Je to obrovský úspěch, který s sebou nese i další práci, a to přípravu na regionální kolo (proběhne počátkem dubna v Českých Budějovicích).
Poděkování za reprezentaci školy patří nejen Lence a Romanovi, ale i paní učitelce Veverkové, která se podílela na přípravě obou soutěžících.
Lenko a Romane, díky!
A pro všechny ostatní snad jen tolik, že…když se chce, všechno jde…

zpět

Společnost SONY Czech pořádala výtvarnou soutěž, jejímž cílem bylo nakreslit nebo vyrobit walkman budoucnosti.
I když se do soutěže přihlásilo mnoho zájemců, palma vítězství vybyla i na nás.
Stalo se tak zásluhou Lenky Fedrové, žákyně 5. třídy naší školy. Její walkman - ručně šitý - byl ve své kategorii vybrán mezi 15 nejlepších - nejoriginálnějších - výrobků.
A vezmeme-li do úvahy, že se soutěže zúčastnilo mnoho škol, a to i odborně zaměřených (např. keramické školy), je Lenčin úspěch o to větší.
Odměna firmy SONY byla víc než milá. Lenka dostala walkmana(mimochodem perfektní kvality) a škola navíc získala radiomagnetofon s CD.
Lenčina výhra nechť je pro všechny povzbuzením a důkazem, že i malá škola má své velké úspěchy.

zpět

Značka Rolls Royce je na celém světě pojmem nejvyšší kvality a luxusu osobních automobilů. Za svůj vznik vděčí spolupráci dvou mužů.
Frederick Henry Royce (1836-1933) byl inženýr. V roce 1903 si koupil francouzský automobil Decauville. Vůz byl nedokonalý a jeho časté opravy přivedly Royce na myšlenku postavit vůz spolehlivější. V roce1904 tak vznikl první automobil Royce s dvouválcovým motorem o výkonu 7,3 kW (10k).
Obchodník s automobily Charles Stuart Rolls (1877-1910) si nechal tento vůz předvést, a když poznal jeho vysoké kvality, začal s těmito i následujícími silnějšího Royceho automobily obchodovat. Roku 1906 se oba muži spojili a založili společnou značku Rolls Royce. Nová automobilka se téhož roku prezentovala na autosalónu v Londýně typem 40/50 označeným jako model “ Silver Ghost” (Stříbrný duch). Tento vůz byl prvním, který měl tvar chladiče charakteristický i pro další vozy Rolls Royce.
Typ 40/50 “Silver Ghost” měl nejprve řadový vodou chlazený šestiválec o zdvihovém objemu necelých 6000 cm3, brzy nahrazený silnějším motorem s vrtáním 114,3 mm a zdvihem 120,6 mm o obsahu válců 7428 cm3. Motor měl rozvod SV a výkon 38,8 kW (53 k) při 1250 ot/min. Přes čtyřstupňovou převodovku poháněl zadní kola. Obě nápravy byly tuhé, odpružené puleliptickými podélnými pery. Nejvyšší rychlost vozu byla 105 km/h. První vozy “Silver Ghost” měly čtyřsedadlovou otevřenou karoserií typu faeton, postupně nahrazovanou dalšími karoseriemi, mezi kterými byl od roku 1911 i typ landaulet s částečně sklopnou střechou prostoru pro cestující a otevřeným prostorem pro řidiče.
Model “Silver Ghost” byl vyráběn až do roku 1926, kdy byl nahrazen modelem “Phantom”. V Anglii bylo vyrobeno celkem 6173 vozů typu 40/50, další 1703 vozy byly vyrobeny v letech 1921 až 1927 licenčně v USA.

zpět

Inu to bylo takhle.
Jednou ráno se v jednom starém kurníku probudila jedna velmi mladá slepička a měla takový divný pocit, jaký ještě neměla. Nějak divně ji tlačilo v břiše.
Pro jistotu šla za kohoutem, ale ten si s tím nevěděl rady, a proto ji poslal ke staré slepici, která se vyznala snad ve všem.
Ta si vše vyslechla, trochu se zamyslela a pak ji asi něco napadlo, ale pro jistotu svolala sněm starších slepic a kohouta.
Ona malá slepička s ostatními malými a trošku většími slepičkami musela počkat venku.
Sněm se měl konat ve speciální části kurníku, která byla pro takováhle jednání. Slepic ale bylo tolik, že museli být v celém kurníku. Jednání trvalo velmi dlouho. Asi půl hodiny se jen hašteřilo a kvokalo a kdákalo. Zbytek jednání už byl naštěstí v pořádku.
Když po jednání všechny starší slepice s kohoutem vyšli ven, oznámili, že sněm bohužel na nic nepřišel. A když si k sobě slepičku chtěli zavolat, slepička nikde.
Najednou se z davu ozvalo: “Běžela k záložnímu kurníku.”
Záložní kurník byl pro případy, kdy byl ten hlavní obsazen. Všichni se počínání malé slepičky velice divili. Najednou se ze záložního kurníku ozvalo: “Prd!!”
Chvíli bylo rušno a pak ze záložního kurníku vyšla ta malá slepička a v očích jí bylo vidět, že je velmi šťastná. Jakmile to všichni viděli, hned se šli podívat do záložního kurníku a vynesli z něj nádherné vajíčko.
Tak takhle přišlo na svět jedno vajíčko.
s pozdravem váš

zpět

Černá hodinka za zdmi ústavu

...A byl tu ten soudný den. Hotová Apokalypsa, Armagedon, konec světa, konec všemu...
Bylo to naposledy, kdy blikla světla nad našimi hlavami a nastala černá, tichá tma. Lidé děsuplně řvali a z hrdel se jim draly výkřiky úzkosti a strachu. VYPLI PROUD! A protože nikdo nevěděl, co dělat, byla tu 8. třída, která přišla na spásný nápad: “ČERNÁ HODINKA.” Odebrali jsme se tedy do ztemnělé tělocvičny, která byla též bez proudu, za jejímiž okny skučel vítr a houkal vlk. Tam jsme se sesedli do kroužku a začali svolávat velkého ducha, který nám měl vrátit náš ztracený proud. V tu dobu jste mohli z oněch míst slyšet táhlé hučení: “Uhmmmmm...”
Když v tom: “Blik, cvak, příjem.” A celá škola i s námi byla pod proudem.
“Hurá!”ozvalo se tehdy a všichni se rozběhli úprkem v prk ke svým domovům.

THE END(THE END)

zpět

Kolík

Kolík

Poslyšte tento dávný příběh,
o tom jak jeden vojáček z vojny zběh.
Sloužil chudák za Čepičky,
takže k útěku musel použít mnohé uličky.
Své zbraně si ponechal
a za sebou četné následky zanechal.
Porazil čtyři stromy
a zboural dva domy.
Zničil tři silnice
a zablokoval rakouské hranice.
Po měsíci ho však čapli
a pak ho pěkně skásli.
Poté si vojáček vše rozmyslel
a na útěky již nemyslel.

zpět

Martin Králík: Nevím. Zrovna mám temno.
Lukáš Matoušek: Ano. Spal bych.
Marta Habrová: To nehrozí.
Hana Midrlová. To si nedokáži představit.
Olga Leitkepová: Ano. To je přece jasný.
Bára Poláčková: Dovedu si to představit. Škubala bych peří, jako to dělala moje prababička.
Karel Klepáček: Bez elektřiny - nikdy.
Jan Dokulil: Skutečně ne.
Lukáš Kadlec: Ano. Šel bych do veřejného domu. (pozn. redakce: Nevíme, co tím myslel.)
Bára Burianová: To opravdu ne.
Zdeněk Moudrý: Ano. Kouřil bych.

zpět

Nashledanou.

zpět

Kde hraje Tomáš Rosický?
Borussia Dortmund
Ajax Amsterdam
Schalke 04

Kde chytá Angelo Peruzzi?
AC Milán
Galatasaray Istanbul
Anderlecht Brusel

Kde trénuju Petr Rada?
FK Drnovice
CU Bohemians Praha
FK Teplice

Za co chytá Kamil Čontofalský?
AC Sparta praha
SK Slavia Praha
CU Bohemians Praha

Za co hraje kopanou Oliver Bierhoff?
Bayern Mnichov
AC Milán
Hamburger SV

zpět

Dobrý den,
tento článek Vám zde píši, protože chci vyjádřit dík všem, kteří tento časopis vytvářejí.
Hlavně to jsou: Ředitel školy Mgr. Zbyněk Zeman, který celý tento časopis u nás ve škole zavedl, stále nás povzbuzuje k vytváření stále nových a nových čísel Slona.
Jan Dokulil z deváté třídy, který se stará o konečný vzhled časopisu.

Dále zde působí: Za 9. třídu: Jana Hrbková a Pavel Duba

Za 8. třídu: Radek Bitala, Václav Vašmucius, Marta Habrová, Olga Leitkepová

Za 7, třídu: Martin Králík, Vít Habr

Za 6. třídu: Karel Šulista a Libor Bitala

Za první stupeň: Eva Štěpánová, Renata Kósová a Michala Cvrčková

A z učitelského sboru hlavně paní učitelka Jitka Cvrčková.

Tak toto jsou naši redaktoři a za tento časopis jim všem děkuji.

zpět

zpět