Jarní prázdniny jsou již za námi, ale ještě před jejich začátkem jsme se zeptali několika žáků a členů učitelského sboru, jak je asi stráví.

Lenka Halašková - nikam, nic
Barbora Burianová - k tetě, válet se
Lucie Romanová - nevím
Moudrý Zdeněk - Já nepojedu nikam daleko, jenom do sousedních vesnic. Většinu prázdnin se budu nudit.
Konečný Jiří - Já pojedu do Třebíče. O prázdninách budu opravovat pionýra, dále
podle možnosti budu pít, kouřit atd.
Lajtkep Michal - Ještě nevím, kam pojedu. Když dostanu papíry a helmu budu jezdit
na pionýru. Když bude ovšem spravený.
Vít Habr - Pojedu lyžovat na hory bez sněhu.
Jan Sobotka - Budu se nudit.
Dominik Brandl - Budu otravovat babičku ve Vnorovicích a pak pojedu do Brna.
Libor Bitala - Budu sedět u počítače.
Lucie Fišerová - chtěla bych jet k tetě.
Burianová Veronika - pojedu do Třebíče.
Milan Habich - budeme zabíjet prase.
Pavel Ondřejka - budu stavět jezírko a slavit narozeniny.
Jolana Kopalová - pojedu k bábí.
Franta Diviš - budu u babičky.
Filip Štefl - jedu do Chlumce.
p.učitelka Kateřina Buchtová - budu kreslit do památníku.
Monika Burešová - pojedu do kina.
Milena Kolářová - budu se svou nejlepší kamarádkou.
Josef Mochar: Budu pomáhat otci v lese.
Petr Neshyba: Budu doma.
Karel Šulista: Budu doma, sem tam půjdu ven a když se naskytne příležitost budu i spát.
Miroslav Táborský: No coment.
Vít Vašmucius: Půjdu za holkama.
Lenka Fučíková: Nic.

Naši deváťáci v těchto dnech odevzdávají přihlášky ke středoškolskému studiu. A pokud vás zajímá, kterou školu si vybrali, přečtěte si jejich odpovědi na otázku: "Kterou školu sis vybral(a) a z jakého důvodu?"

Zdeněk Moudrý - Hlásím se na SOU zemědělské v Dačicích, obor Kuchař, protože zálibu ve vaření mám od 10 let.

Jirka Konečný - Protože se mi líbí auta a prostředí autodílen, jdu na SOUz v Dačicích, obor automechanik.

Bára Burianová - Původně jsem měla zájem o vojenskou školu, ale nakonec jsem se rozhodla jít do Třeště na obor kuchař - číšník. Vaření mě baví a svou roli sehrála i skutečnost, že na této škole studuje ve 3. ročníku moje sestra.

Honza Dokulil - Nechce se mi pracovat, raději se budu učit na Gymnáziu v Telči.

Míša Lajtkep - Zajímá mě energetika, proto jdu na dačickou ISŠTO, obor elektrikář - silnoproud.

Lucka Romanová - Původně jsem chtěla studovat ekonomiku soudního práva. Potom ale došlo ke změně a podávám si přihlášku na Střední zdravotnickou školu v Jindřichově Hradci. Myslím si, že mě to bude bavit.

Jana Hrbková - Baví mě aranžovat, líbí se mi naaranžované věci, proto jdu na ISŠTO v Dačicích, obor aranžérka.

Pavel Duba - SOUz v Dačicích, obor opravář zemědělských strojů. Proč? Baví mě opravovat…

Kája Klepáček - Totéž co Pavel - opravář zemědělských strojů, protože mě zajímají motory a jejich opravy.

Lenka Halašková - Jdu do Třeště na cukrářku, protože mě baví výroba cukrářských věcí.

Lukáš Kadlec - Rád natírám, a tak jsem se rozhodl pro Střední odbornou školu stavební v Táboře, obor malíř.

A co závěrem? Budeme se, milí deváťáci, těšit spolu s vámi, když se na vysněnou školu dostanete. A těm, kteří musí absolvovat přijímací zkoušky, přejeme hodně znalostí, pevné nervy a kus onoho příslovečného štěstí.

J.C.

Marta Habrová: Kolem deváté.
Hana Midrlová: V deset.
Olga Leitkepová: Podle příležitosti.
Mirek Habr: V noci.
Václav Vašmucius: 8 -11 hodin.
Bára Poláčková: Nejdříve o půl jedenácté.
Lucie Romanová: O půl deváté.
Jan Dokulil: O půl desáté.
Martin Králík: O půl desáté.
Eliška Kandusová: O půl deváté.
Libor Bitala: Pozdě.

Co je podle vás vyzývavé oblečení?

Hana Midrlová: Kdybych chodila ve spodním prádle.
Anonym: Když půjdu do školy v hodně průhledném spodním prádle.
Jan Dokulil: To je případ od případu. Někdo si na sebe může vzít “vaťák” a je pořád vyzývavý, někdo zase igelitový pytel a vyzývavý není.
Jana Hrbková: Sukně s velkým rozparkem.
Václav Vašmucius: Hodně krátká sukně a přiléhavé triko.
Martin Králík: Když je dívka v “Evině rouše”.
Karel Šulista: Velký výstřih a rozparky.
Pavel Duba: Velké výstřihy.
paní učitelka Blanka Michlová: Průsvitné halenky.
paní učitelka Kateřina Buchtová: Ztotožňuji se s panem ředitelem.

1. Znám tě pouze krátce, možná to byl sen, měsíc jasně svítil, byl to zvláštní den, vítr mírně foukal, cítila jsi chlad, já jsem poprvé tě objal, chvíli jsem tě hřál. Rtům svým stále dáváš zámek nebo mříž, všechny plody lásky klidně zahodíš. Trápím se a nevím, co si myslet mám, náhle marně tady stojím, tebe přemlouvám.

RF: Ty jsi má láska, ty jsi můj sen, tebe chci líbat snad celý den, ty jsi má touha, tebe chci mít, nocí se loudat, životem jít.

2. Tvým vlasům teď zpívá, vítr píseň svou, podávám ti růži rosou zkrápěnou, povídáš, tak sundej, zámek, těžkou mříž, prosím jen mě dlouze líbej, právě ty to smíš.

1. Otáčím se k tobě - lucerny září, už se stmívá. Z krajiny za zrcadli tvých očí plamen vyplazuje jazyk - touhou vyzívá. Zazpívám ti tvoji píseň - nebudeme na lásku si hrát. Tak tedy, tak tedy ochutnáme její hloubku - je vydán zákaz strachu - nesmíš se bát.

RF: Ona ví - když tančí je tak krásná - když její hvězda jasná zazáří. Ona ví - když sladkou píseň zpívá - do tmy pod víčka dá světla z vitráží.

2. Až dojdeme na vrchol hory, kapky udeří do kůží tamburín. Potom vychutnáme sladké ticho - když se zeptáš, já ti odpovím.

RF: Ona ví - když tančí je tak krásná - když její hvězda jasná zazáří. Ona ví - když sladkou píseň zpívá - do tmy pod víčka dá světla z vitráží. Ona ví - kde anděl šípy skrývá - kde čistá voda živá pramení.

3. Já s tebou kráčím ve stopách. Pod nohama horká poušť - tak kde tě mám? Je to láska - je tu odpověď. Je to láska.

RF: Ona ví - když tančí je tak krásná - když její hvězda jasná zazáří. Ona ví - když sladkou píseň zpívá - do tmy pod víčka dá světla z vitráží. Ona ví - kde anděl šípy skrývá - kde čistá voda živá pramení.

4. Já s tebou kráčím ve stopách. Pod nohama horká poušť - tak kde tě mám? Až dozpívám tu svoji píseň. Bude ráno - bude ráno - bude den.

Jana

.............Den se se dnem sešel a byl tu svátek sv. Valentýna, a tak si Kanálník řekl: “Hmmm, měl bych si asi najít ňákou tu krysici!”
Jen to dořekl, tu se před ním objevila v celé své kráse sličná a spanilá krysice, ověšena sexy voblečkem. A tak, jen co se Kanálník vzpamatoval z šoku, spolkl všechny přebytečné sliny a zacpal oči do důlků, se jí zeptal: “Nevíš, v kolik mi letí ponorka?” Krysice mu na to odpověděla: “Hmmmmmm.............To fakt netuším.”
A tak se spolu ruku v ruce vydali slavit svátek sv. Valentýna.
A nebyl by to Kanálník, kdyby sebe i krysici nevožral.
Nakonec vše skončilo happy-endem a .........................................................

(konec)

(O.L., M.H.)

Hned ráno sme věděli, vo co ten den pude. Všichni sme museli zase po roce vylízt z našich zatuchlejch kobek a přesunout se do tělocvičny, kde sme znechuceně museli vyslechnout nudnej a zdlouhavej projev našeho pana řídícího. Byli sme však tak natěšený, že nás to nemohlo vodradit vod našejch vánočních radovánek. Po týhle strasti sme to konečně mohli pořádně roztočit. Steave se jednou rukou hrabal na pr...i a druhou nám pouštěl skvělej mix. Všichni sme vodvazově trsali a dokonce i učitelskej sbor se pokoušel vo něco takovýho. Nepřišlo nám to divný, páč sme byli všichni vožralý jak prasata. Všechno nám to dobře dopadlo, jen pan řídící tiše zvracel v koutku.

Osoby v tomto příběhu jsou smyšlené a jakákoliv podobnost je zcela náhodná.

O.L., M.H.a J.D.

Poslyšte tento příběh, jak jsem se probudil jednoho dne zrána.
Povím Vám, to byla ale rána.
Pohltila mě depka.
Mého těla se zmocnila chřipka.
Začal jsem litovat, že nemůžu do školy.
Kecám, neměl jsem napsané úkoly.

Maminka mě dopovala paralenem.
Lomcovalo to mým tělem.
Zpod oken se ozvalo haf, haf.
Byl jsem z toho celej paf.

Odpoledne mě navštívil spolužák,
který bez okolků prohlásil, že jsem ubožák.
Když jsem se probudil z kóma,
napsal jsem báseň na toto téma.

Martin Králík s přispěním malého
chlapíka jménem Kolík

Poslyšte tento příběh,
o tom jaký se seběhl koloběh.
Nastala noc
a mne se zmocnila zvláštní moc.
Však nevím, zdali to je strach
nebo jen nějaký pach.
Pak jsem si řekl: “To je ono,
asi nějaké hov...”
Ale nebyla to pravda,
protože jsem ještě nezažil takového smrada.
Náhle se ozvalo “prd”
a já myslel, že to bude má smrt.
Když jsem se trochu zotavil,
k domovu jsem se rychle vypravil.
Doma jsem o tom začal psát
a do časopisu Vám to chci dát.

Kolík

Je tady jaro, roste tráva.
Zatím u nás není žádná šílená kráva.
Nevěřte mi, lžu vám.
Vám a všem šílenejm krávám.
A proto všem výstrahu dávám.
Nesejte tolik trávy,
ať tu nejsou samý krávy!

M.K.

Kdy někam
vlezem,
kdy tam ještě
budem

Někdo bílý,
něco sílí

Na svatého koho,
něco teplem
zadýchá

Březen za kamna vlezem, duben ještě tam budem
Únor bílý, pole sílí
Na svatého Bedřicha slunko teplem zadýchá

Dobrý den, dostanu u vás papouška, který umí mluvit?
Kdepak, ale máme jednoho, co umí morzeovku!!!

Povídají si dvě vlaštovky. Bude pršet, povídá první. Jak to víš, diví se druhá. Pozorují nás lidé!

Malý Pepíček povídá dědovi: dědo, ta černá slepice je nějaká smutná. Neuděláme si z ní polévku?
A myslíš, Pepíčku, že ji to rozveselí?

Na stropu sedí dvě mouchy. Ti lidé jsou ale hloupí, povídá jedna.
Nejdřív si postaví krásné stropy a pak je vůbec nepoužívají!