V/2002
Zdravím Zloděj na naší škole Pátrací akce MOBIL
Zmotorizovaná pohádka o stopující Karkulce- pokračování
Neuvěřitelná příhoda ze života motorizované rodinky-pokračování
Opět se vrací Stránka
moderní poezie Vtipy
Vtipná příloha II.
8. a 9.
třída na běžkách
Lyžování sedmé, osmé a
deváté třídy
Anketa SMS Záznamník Nemáme lipánky! Diskotéka Slůně (najdi rozdíly)
Tak Vás zase po Vánocích pěkně zdravím. Všichni jsme se dosti nabažili prázdnin, dárků, oslav i jídla a teď se zase vracíme do školních lavic. Ze spolehlivých zdrojů jsem zjistil, že letos měl Ježíšek plné ruce práce. Takže se v nejedné domácnosti objevil nový mobilní telefon či počítač nebo CD přehrávač. Na co ale Ježíšek samozřejmě nezapomněl je oblečení. To se každý rok nevyhne snad nikomu.
Ani oslavy příchodu nového roku se povětšinou neobešly bez alkoholu. A výjimkou nebývají ani žáci. Ale tady se samozřejmě výjimky najdou. Já se mohu směle přiznat, že za celé prázdniny se můj organismus nesetkal ani s jedinou kapkou alkoholu. Zato někteří lidé díky alkoholu nevydrželi ani do půlnoci. Příklady samozřejmě uvádět nebudu. Však každý si snad ještě pamatuje, jak na tom při oslavách byly se svou stabilitou. Prostě jako obvykle.
Rada na závěr: Raději bych se nedržel starého pořekadla: Jak na Nový rok, tak po celý rok.
Kolík Zpět
Ať se vám to líbí nebo ne tak na naší škole je zloděj. Ve středu dne 16.1. asi kolem osmé hodiny byl Jolaně ze šesté třídy odcizen mobilní telefon. Krádež musela být velmi rychlí čin protože mobilní telefon zmizel asi za dvě minuty. Jen na chvíli Jolana položila mobil na lavičku v šatně a než se pro něj vrátila mobil byl pryč. A ani přes dost rozsáhlé pátrání se mobil nenašel. Je to dost odstrašující případ. A tak všichni co nosíte mobil tak ho radši vůbec nevyndávejte z kapsy pokut zrovna nevoláte. A já doufám, že se to nebude opakovat. Docela mě znepokojilo, že když se ztratil mobil tak se mohou ztratit i jiné věci, jestli se to bude opakovat tak se budeme muset bát i o obyčejnější věci a ne jen o mobily.
Truhlík Zpět
Celá škola jistě ví o tom, že žákyni šestého ročníku se v nedávné době ztratil mobilní telefon. Díky tomu byla ve škole rozjeta krátká pátrací akce, během které ale telefon nalezen nebyl. Akce byla sice krátká, ale myslím si že pořádně důkladná. Sedmá třída dokonce hledala místo hodiny informatiky, ale bohužel neúspěšně. Podle slov pana ředitele i vyučujících toto byla první a také poslední pátrací akce tohoto typu, protože ve školním řádě je napsáno, že škola žákům nezodpovídá za mobilní telefony a podobné věci, které žákům neslouží k výuce.
V souvislosti s tímto případem jsem se zeptal i těch co mobil nemají: Co byste dělali, kdybyste ve škole ztratili mobilní telefon?
Jiří Králík- Nevím.
Karel Šulista- Nic, protože by mě naši zabili.
Jeroným Bochníček- Šel bych si hodit mašli.
Martin Halaška- Nešel bych domů, protože by mě naši zabili.
Josef Mochar Je to na mé riziko, takže to je vlastně moje vina.
Vítek Vašmucius- Máma by mě zabila.
Daniel Dvořák- Asi by to se mnou kleplo.
Milena Kolářová- Zabila bych se.
Patrik Kleban- Běžel bych si rychle koupit nový.
p.u. Buchtová- Protože vím, že ve školním řádě je napsáno, že mi za něj škola neručí, nadávala bych sama sobě. Zpět
Zmotorizovaná pohádka o stopující Karkulce- pokračování
V první části této pohádky jste se dozvěděli: Jak se Karkulka vydala k babičce a potkala vlka. Vlk svázal Karkulčinu babičku a převlekl se za ní. Karkulka si myslela, že je babička nachladlá, a tak se ani nedivila jejímu hlasu...
Zde je pokračování:
...Zeptala se však na něco jiného: „A proč máš tak zamerenděné auto?“ „To víš jsem už v letech, kdy na všechno nestačím.“ odpověděl vlk vymlouvačně. „A proč máš tak zablácená přední světla?“ „To abych neoslňovala řidiče jedoucí v protisměru.“ vymlouval se vlk stále. „Babičko, takhle se to přece nedělá, to musíš včas přepnout z dálkových na potkávací, ale vidět tě musejí. A babičko, proč máš tak ojeté gumy?“ Vyptávala se zvědavě dál. Místo okamžité odpovědi se vlk na posteli nenápadně otočil, odrazil se zadními tlapkami od pelesti a s výkřikem: „Abych za sebou nezanechával zbytečné stopy!“ se vrhnul na Karkulku, svázal ji na rukou i na nohou a zamknul do kufru k babičce, aby se tam sama nenudila. Pak nastartovala prudce vyjel na silnici. „Počkej Karkulko to bude brigádička.“ spokojeně si mumlal za volantem, když to uháněl nedovolenou rychlostí ke svému doupěti.
Ale daleko nedojel. Za nejbližší zatáčkou na něj čekalo nepříjemné překvapení v podobě silniční kontroly. „...A co máte v tom kufru, pane řidiči? Můžete nám jej otevřít?“ zazněla věcná otázka poté, co se ozvaly první dunivé údery. To Karkulka bušila hlavinkou do kapoty.
Za chvíli už byly obě venku a děkovaly policistovi, který je zachránil. Moc jim toho, věru, vysvětlovat nemusel. Karkulce sám život udělil nezapomenutelnou lekci o nebezpečí lehkomyslného stopování. A babička, ta zase vystřízlivěla ze své přehnané důvěřivosti při otvírání dveří neznámým návštěvníkům. A Vlk? Ten skončil tam, kam už dávno patřil. V zoologické zahradě.A jeho luxusní automobil značky Pontiac? Ten se dostalo autobazaru. A jestli na něj ještě nikdo nenašetřil, stojí tam dodnes.
A to je prosím vše.
Kolík Zpět
Neuvěřitelná příhoda ze života motorizované rodinky-pokračování
V minulé části jste se dověděli o tom, jak si jitá rodinka koupila nové auto a vyjela si s ním na safari, kde jim ale na něj spadla klec, Pracovníci safari majitele jako omluvu pozvali na oběd...
A zde je pokračování:
...Auto bylo pro jistotu přeparkováno a rodinka zasedla ke stolu, jehož sněhobílý ubrus se stal přistávací plochou polévek s játrovými knedlíčky, bifteky s oblohou, svíčkových s brusinkami a posléze i bohatě zdobených zmrzlinových pohárů.
Předchozí leknutí se však přece jenom projevilo v mírné roztržitosti jindy tak pozorného technokraticky akurátního otce. Zkrátka došlo k takovému malému delikátnímu opomenutí. Po návratu z toalety si zapomněl zapnout zip u kalhot. Naštěstí to nikdo nezpozoroval dříve než jeho manželka, která jej samozřejmě ihned taktně upozornila. Vděčně na ni mrkl a mechanickým pohybem své opomenutí napravil. Taktéž diskrétně pod stolem. Ale právě v tom byla ta zrada. Tisíckrát opakovaný primitivní úkon, avšak ouha, tentokrát nekontrolovaný opticky. Snad i v tom měla předchozí roztržitost své prsty. Každopádně ty byly prsty tatínkovy, které zcela bezděčně přivedly do zapínaného zipu i zlomyslně se připlétnuvší cíp bílého ubrusu druhé cenové skupiny. Co se odehrálo před očima vyděšené rodiny, když táta po zaplacení účtu rozšafně povstal, ponechávám představivosti čtenáře. Oči dětí, rozšířené šokem, bezmocně provázely dosud nedojedené zmrzlinové poháry až k jejich společnému pádu s použitými talíři, na pečlivě vyluxovaný vínový koberec. Žirafí klec si vyžádala další oběti. To už zdravý ženský instinkt napověděl mamince, že by pro manželovu duševní rovnováhu měla okamžitě něco udělat. Mateřsky pohladila tátu, který si raději zase sednul a řekla: „Víš co, dej si panáka, to ti pomůže a já to za tebe domů odřídím!“
Vzorný otec rodiny, téměř abstinent a nekuřák se na ni s důvěrou podíval, její přesně načasovaný klid a něhu teď oceňoval jako málokdy předtím. Pohotově vyrovnala škodu, způsobenou strženým ubrusem a objednala mu jednoho malého myslivce. Překonal svoji vrozenou nedůvěru k alkoholu a obrátil do sebe sklenku jedním rázným pohybem, který znal do té doby jen z televizních her ze současnosti. S příjemným teplem, šířícím se v jeho útrobách zvolna odplouval i předchozí mučivý pocit směšnosti. Otřesené svědomí muže se opět vracelo ke své stabilitě.
S důvěrou se svěřil osvědčeným řidičským schopnostem své ženy. Ve srovnání s ním byla menší postavy a tak jí snížený profil střechy vadil méně než jemu.Zdálo se, že tátu konečně přemůže milosrdný spánek. Ale nestalo se. Mozek technokrata, přivyklý ověřovat svá každodenní rozhodnutí systémem zpětných vazeb, nezklamal ani na nedělním výlete.
Do Prahy zbývalo už jen asi dvacet kilometrů, když si uvědomil, co není v pořádku. Manželka jede spolehlivě, opatrně, ale nemá s sebou svůj řidičský průkaz. Jistota je jistota.A tak se opět ujal řízení. Hlava se dotýkala promáčklé střechy. Téměř dvoumetrové tělo bylo za volantem poněkud skrouceno, ale co..., za chvíli jsou doma.
Těsně před Prahou je zastavila dopravní kontrola. Příslušník na ně mávnul a ukázal, aby zastavili. Už z dálky jej zaujala nezvykle tvarovaná střech viditelně nové škodovky.
S pochopením a sympatiemi bodře pohlédl na harmonicky vyhlížející rodinku. Táta za volantem na první pohled vzbuzoval důvěru.
„Jak se vám to stalo?“ zeptal se příslušník spíše jen ze zvyku, když už se chystal vrátit tatínkovi jeho doklady a zasalutovat. „Spadla nám na auto klec od žirafy“, odpověděl tatínek podle pravdy. Příslušník zpozorněl, ruka vracející doklady zaváhala. „Hmmmhmmm, říkáte...klec od žirafy?! tak, pane řidiči, dýchněte mi tady do toho balónku!“
Balónku nezbývalo než s pravdou ven. A tak osudná žirafí klec spadla i na tatínkův řidičák.
A to by bylo vše
Děkuji za pozornost
Kolík Zpět
Opět se vrací Stránka moderní poezie
Silvestr
Silvestr byl opravdu veselý,
slavili ho staří i mladí.
Staří jen popíjeli
a mladí petardy stříleli.
Všude bylo veselí,
jaké jste během roku neviděli.
Někteří jen doma byli,
Ale také slavili.
Třeba tím, že leželi
a jen televizi viděli.
Každý prostě po svém.
U každého se to mění s věkem.
Kolík Zpět
Počítač
Je to jen několik krabiček,
co asi nenajdete u babiček.
Jedna je veliká a podlouhlá,
a taky trochu hranatá.
Další zase jako televize,
ale jiná pozice.
Má jiný tvar,
ale v obrazu pokaždé není král.
Někdy bývají po stranách malé bedničky,
zvané repráčky.
A pak placaté s tlačítky.
Do toho tlučete prstíčky.
Pak už jen pár programů,
občas i krámů.
Kolík Zpět
O blondýnkách
Jedna blondýnka přijde na návštěvu k druhé. Postaví si na kafe. Zalejou ho a ta jedna říká člověče mě pokaždý, když vařím kafe zbude trochu vody nevýš co s tím udělat? Dej jí do mrazáku teplá voda se vždycky hodí.
Víte o co se snaží blondýnka když si přebarví vlasy.
O zvýšení IQ.
Kameňák
Víte jaký je rozdíl mezi kupo písku a kupou dětí?
Písek se nedá přehazovat vidlemi.
O policistech
Jde chytrej policajt, blbej policajt a čarodějnice a uvidí pětistovku. Kdo ji zvedne?
Blbej policajt. Protože chytrej policajt a čarodějnice jsou pohádkové bytosti.
Šest policistů jede na voru. Vor se převrhne a všichni se utopí. Kolik policistů se utopí?
Dvanáct. Šest na tom voru a dalších šest při rekonstrukci.
O zvířátkách
Zvířátka se rozhodnou že si v lese postaví novou kadi budku. Jak řekli tak udělali. Druhý den po dostavění kadibudky se jde lev podívat po lese. A dojde k nové kadibudce. A vidí kodibudka má vyražené okno. Lev svolá celí les a říká: kdo rozbil okno u kadibudky. Liška přikrčeně říká: já bych o tom něco věděla. Já si takhle jdu okolo kadibudky. Vidím, že medvěd právě koná potřebu a v tom mě chytí vytřel si se mnou zadek a vyhodí mě okýnkem ven. Tak tohle už medvěde nedělej. Kdo to má spravovat. Okénko spraví. A druhý den se lev prochází po lese. A vidí, že u kadibudky je rozbité okno. Lev svolá celý les a říká: kdo rozbil okýnko u kadibudky? A zajíc přikrčeně říká: já bych o tom něco věděl. Já si kolem kadibudky a vidím, že medvěd zrovna koná potřebu. Když v tom mě popadl, vytřel si se mnou zadek vyhodil mně z okna ven. Medvěde to je naposled co tě varuji. Příště už tě se zvířátky potrestáme. Další den se lev prochází po lese a jde se podívat na kadibudku jestli nemá zase vyražené okno. Dojde ke kadibudce a co to nevidí kadibudka je rozcupovaná po celém lese. lev svolá celí les a říká: kdo rozbil naší kadibudku? Já bych o tom něco věděl říká ježek.
Je les v lese je obchod a u obchodu je dlouhá fronta. A najednou běží zajíc a předbíhá celou frontu. Už je na začátku ale medvěd ho chytne a odhodí do zadu. A zajíc zase běží a medvěd ho zase odhodí do zadu. A zajíc zase běží kličkuje mezi stromy. A už je vepředu ale medvěd ho zase chytí a odhodí do zadu. Zajíc se otřepe a říká já ten obchod dneska neotevřu.
Truhlík Zpět
Blondýnky
Blondýnka si vybírá v obchodě hřeben a když se nemůže dlouho rozhodnout, zeptá se prodavače: „Nemáte nějaký speciální hřeben pro blondýnky?“ „Máme, slečno, například tento nemá ani jeden zub.“ „A myslíte že se s ním učešu?“ „To nevím, ale rozhodně se s ním nepokoušete.“
Ptá se jedna blondýnka druhé: „Proč se o nás blondýnkách říká že jsme hloupé?“ „Cože? Nerozumím, můžeš mi to zopakovat?“ „A co jako?“
Blondýnka si v autobuse kupuje jízdenku do Pardubic. „Ale slečno, tenhle autobus nejede do Pardubic.“ Blondýnka se chvíli dívá z okna a pak povídá: „To je blbost! Jen se podívejte, tenhle autobus stojí na místě.“
Na policejní stanici přiběhne vyděšená blondýnka a hlásí, že se jí ztratilo dítě. „Kdy jste ho viděla naposledy?“ ptá se policista. „Před pěti minutami.“ „No výborně, to nebude daleko. A kde jste ho viděla?“ „Tady na té fotce co jsem vám přinesla abyste věděli jak vypadá.“
Dvě blondýnky stojí na mostě a dívají se dolů do vody. Po chvíli se jedna ptá: „Co myslíš plavou tam dole nějaké ryby?“ „Blázníš, vždyť by se utopily.“ „Neutopily! Vždyť jsem říkala že plavou a ne že se potápějí!“
Blondýnka se schází o místo sekretářky a zaměstnavatel se jí ptá: „Umíte plynně nějaký jazyk?“ „Ne, neměla jsem tu možnost, my doma nemáme zavedený plyn.“
Blondýnka platí v restauraci a vrchní jí předloží účet. Blondýnka se na účet podívá a vzdychne: „No to snad nemyslíte vážně!“ „Ach promiňte, nevím jak se to mohlo stát!“ omlouvá se vrchní a přepíše chybný součet na lístku a dodá: „Tak chytrou blondýnku jsem ještě neviděl!“ blondýnka se na něj usměje a odpoví: „já nejsem žádný blbec! Já náhodou dobře vím, že není slušné podávat někomu počmáraný papír jako zákusek po jídle! Ale nevím, proč jste tam ještě něco připsal! Raději mi nabídněte jiný čistý papírek, který by nevypadal tak nechutně!“
Blondýnka nakupuje maso u řezníka a ptá se, jestli mají maso ze šílené krávy. „Ne, to opravdu nemáme!“ ubezpečuje ji řezník. „To je škoda, manžel chtěl, abych mu udělala nějaké světoznámé jídlo, a tak jsem chtěla uvařit maso o kterém teď všichni mluví.“ Zpět
Pracovní posudky
Kdybyste ho znali tak jako my, tak byste snad ani neměli zájem ho poznat.
Na pracovišti byl oblíbený hlavně jako bavič, ne jako pracovník.
V pracovní době požíval alkoholické nápoje, ale jen po výplatě, pak mu stačila okena.
Za dobu kdy u nás pracoval byl celkem desetkrát přistižen pod vlivem alkoholu. Vzhledem k tomu že u nás pracoval dva týdny je to negativní zjištění.
H.T. byl v kolektivu velice vyhledávaný. Nejčastěji jej vyhledával náš bezpečnostní technik za časté porušování pracovní kázně.
Paní Koutná si vždy plnila své pracovní úkoly, i když jsme jí raději žádné nedávali.
O tomto pracovníkovi nemůžeme říct nic špatného, protože si to nepřál, ale ani nic dobrého, protože bychom lhali.
V pracovní době nepožíval alkoholické nápoje,protože chodil do práce v takovém stavu, že nemohl pít. Před uzavřením pracovní smlouvy si dobře rozmyslete, zda ho přijmete, abyste si pak ušetřili práci s jeho propouštěním.
Poslední propuštění ze zaměstnání bylo kvůli alkoholu, který pracovník odmítal požívat, a tím byl v kolektivu neoblíben.
Do práce chodil pravidelně nepravidelně.
L.J. byl u nás zaměstnán jeden rok. Jakou sobu u nás ve skutečnosti pracoval se nám nikdy nepodařilo zjistit.
Už z minulého zaměstnání přinesl nepříznivý pracovní posudek, kterému jsme uvěřili už po několika dnech.
Často vyvolával konflikty, neplnil své pracovní povinnosti, měl časté absence, ale jinak jsme s ním byli spokojeni, hlavně ten den kdy konečně podal žádost o propuštění z pracovního poměru. Zpět
Rozvody
Manželé Novákovi jsou u rozvodu a soudce se ptá pana Nováka: „Přenecháte po rozvodu dobrovolně své dvě děti manželce?“ „Ne, vaše ctihodnost, jedno chci do vlastní péče.“ „Ale jsou to dvojčata, nebylo by dobré je rozdělovat, nemyslíte, pane Nováku?“ ptá se soudce. „A víte, vaše ctihodnosti, že úplně to samé říkal i pan doktor na chirurgii?“ diví se pan Novák. „On totiž povídal, že by ta naše siamská dvojčata nebylo dobré rozdělovat.
Soudce se ptá u rozvodu pana Horáka: „Pane Horák, proč jste se od posledního rozhodl že se nerozvedete? Přestala vám být nevěrná?“ „Myslím, že ano, pane soudce, od té doby co zemřela jsem si s jiným chlapem neviděl.“
Pan a paní Noví jdou od rozvodu a paní Nová se ptá pana Nového: „Pořád mi nejde do hlavy jak si všechno rozděláme na polovinu...“ „Copak o to, to je jasné, ale nevím co řekneme Pepíčkovi až ho budeme rozřezávat...“
Obhájce radí svému klientovi u rozvodu: „Nesmíte říkat, že se rozvádíte kvůli tchyni, ta je už pět let po smrti, po by vám soudce neuznal jako důvod pro rozpad manželství.“ „Dobře pane obhájce, ale ať mi ji manželka přestane na noc dávat do postele, aby jí nebylo na hřbitově samotné smutno.
Povídá Karel kamarádovi: „Představ si manželka podala žádost o rozvod!“ „Ano? A já myslel že jsi vdovec.“ diví se kamarád. „No to taky ano, no řekni, nezabil bys takovou ženskou?!“
Ptá se soudce u rozvodu pana Hrabáčka: „Vy tady ve svém návrhu uvádíte na rozvod uvádíte, že s manželkou nemůžete žít pro nepřekonatelný odpor. Je to pravda?“ „Ano, jen se na ni podívejte!“ vykřikne pan Hrabáček. „To není třeba. Už se na ni díval náš soudní znalec a patolog a oba teď zvrací na záchodě. Zpět
Soudy
Soudce vynese rozsudek a obžalovaný se rozpláče: „To nemyslíte vážně, pane soudce, pět let za to že jsem nějakému páprdovi ukradl jednu slepici?!“ „Je to hodně,“ přitaká soudce „dal bych vám jen pokutu, ale když ten páprda jsem byl zrovna já!“
Obžalovaný se ptá svého obhájce: „Proč jste mi říkal, že když se přiznám, bude to polehčující okolnost? Vždyť jsem dostal o deset let víc než mi soudce původně sliboval!“ „To je pravda“ přizná obhájce „ale vy jste se přiznal i k tomu, o čem soudce vůbec nevěděl!“
Po vynesení rozsudku se obžalovaný brání: „Pane soudce, není to malý trest za všechno co jsem udělal?“ „Není!“ povídá na to soudce přísně. „Já jsem vám to neříkal v letech ale ve staletích.“
Obhájce brání svého klienta ze všech sil, ale stejně ho soudce odsoudí k vysokému nepodmínečnému trestu. „Máte pravdu,“ přizná obhájce, „ale řeknu vám, kdyby to nebylo dopředu domluvené a podplacené žalobcem, tak by mě to opravdu naštvalo.“
„Kolik jste dostal facek od manželky, že jste upadl do bezvědomí?“ ptá se soudce poškozeného. „Jednu, slavný soude...“ „Jen jednu?!“ diví se soudce, „to toho moc nesnesete.“ „Vy byste ji také nesnesl, kdyby byla kladivem!“
Ptá se soudce souzeného: „Obžalovaný, proč jste tu paní okradl?“ „Musel jsem, pane soudce, ona mi tu peněženku nechtěla dát dobrovolně!“
Od soudu odvádějí odsouzeného a ten si povzdechne: Patnáct let za takovou pitomost...“ „Copak vražda manželky je pitomost?“ zeptá se ho jeden z přítomných novinářů. „To ne, ale pitomost byla, že jsem se s tím chlubil každému v hospodě!“
„Obžalovaný, můžete ještě něco dodat na svoji obhajobu?“ ptá se soudce obžalovaného. „Ano, pane soudce, kradl jsem, protože jsem měl velký hlad,“ hájí se obžalovaný. „Dobře, já vám to tedy uvěřím,“ povídá soudce, „ale musíte mi předvést, jak jste ty ukradené cihly jedl...“
U soudu stojí obžalovaný zloděj a soudce se ho ptá: „Prozraďte mi, jak jste dokázal otevřít nedobytný trezor za pět minut?“ „Tak to vám neřeknu, pane soudce.“ zavrtí obžalovaný nesouhlasně hlavou. „Raději si to nechám pro sebe, protože až se vrátím z vězení, tak bych chtěl najít nějaký ještě nevykradený trezor!“ Zpět
V úterý 15.1. se kluci z 8. a 9. třídy vydali po vzoru sedmáků na běžky. I přes zpočátku černé prognózy, všichni na štěstí tento „mini“-výcvik přežili a většina z jeho aktérů by si ho zopakovala. Samozřejmě, přihodilo se několik krkolomných pádů, ale ty působily spíše komicky než hrůzostrašně. Uvedu historku z natáčení: Při nácviku přešlapování, nabral jeden z jezdců takovou rychlost, že stačil pouze zařvat „Pomoc! Ááá“ Po několika neúspěšných brzdících manévrech vyčkal, než ho zabrzdí keř, k němuž se stále více přibližoval. Ozvala se rána. Všichni jsme se seběhli k onomu jezdci a hned za půl hodiny, jakmile se usadil rozvířený sníh. Naše oči prohlédly. Onen nešťastník napálil do toho keře takovou rychlostí, že se na jednu větev napíchl jako sele na rožeň. Nemusíte se bát, samozřejmě jsem si to vymyslel. Na běžkování měli téměř všichni kladný názor a rádi by šli znova, jenom Jan Sobotka prohlásil: „Už nikdy!“
Kwajdy Zpět
Lyžování sedmé, osmé a deváté třídy
V nedávné době byli žáci sedmé třídy celý týden „v terénu“. Abych to upřesnil, učili se lyžovat. Další týden vyrazili i žáci osmé a deváté třídy. Nejprve chlapci v úterý na dvě hodiny odpoledne a ve čtvrtek taktéž na dvě hodiny odpoledne děvčata. Jak chlapci tak děvčata se pohybovali v okolí Starého Hobzí. Co se sedmé třídy týče, ta se od pondělí až do středy pohybovala taktéž v okolí Starého Hobzí. Ve čtvrtek a v pátek se vydali s dačickou novou školou k blízkému vysílači a zároveň nejvyšší hoře Českomoravské vrchoviny Javořici.
Ku příležitosti tohoto lyžování jsem se zeptal v sedmé třídě na dvě otázky:
Jak se vám líbilo lyžování?
Petr Neshyba- Dobrý.
Lucie Wirglová- Šlo to.
Mirek Táborský- Dobře, až na to padání.
Tereza Midrlová- Dobrý.
Karel Šulista- Šlo to.
Vítek Vašmucius- Málem jsem si zlámal hnáty.
Martin Halaška- Mohlo by to být častěji.
Josef Mochar- Šlo to, ale nemusely být tak dlouhé tratě.
Jeroným Bochníček- Nič moč.
Daniel Dvořák-Šlo to. Zpět
Chtěli byste si to někdy zopakovat?
Petr Neshyba-Jo.
Lucie Wirglová- Klidně.
Mirek Táborský- Asi ne.
Tereza Midrlová- Třeba.
Karel Šulista- Jo, ale šel bych na sjezdovky.
Vítek Vašmucius- Jasně.
Martin Halaška- Jo.
Josef Mochar- Jo, ale jen na dva dny.
Jeroným Bochníček- Jo, ale lyže by musely mít kolečka.
Daniel Dvořák- Třeba celý rok.
To by bylo k našemu lyžováni vše
Děkuji za pozornost
Kolík Zpět
Jak se Ti líbily zasněžené Vánoce?
Radek Bitala: Já nevím, nebyl jsem venku.
Mirek Habr: Sníh bych nepostrádal, ale alespoň byl led.
Dominik Brandl: Bylo to velmi romantické.
Vítek Habr: Bylo to pěkné, rozbil jsem si...ústa na lyžích (slušně řečeno).
Veronika Baštářová: Bylo to pěkné
Kdyz uvidite za okny padat neco bileho, nepanikarte! To neni antrax, ale snih.
Vis, jak blondynka zabiji kapra? Utopi ho!
Vas horoskop na rok 2002 – Prace: hvezdy se smeji, Zdravi: hvezdy se smeji, Laska: hvezdy se smeji, Penize: hvezdy se smeji, Sex: hvezdy se mohou potrhat smichy.
Vysilani radia: Zahrajte pisnicku pro meho kamarada, kteremu nedavno vlak prejel obe nohy, a to od Petra Nagyho – Sam s nohami na stole!
Omlouvame se za dnesni vypadek site! Jako nahradu vyuzijte tichou postu! Operator
Kdo jinemu jamu kopa, je u nej na brigade!
Lasko ty mas nohy jak srnka!......................Taky tak KRIVY A CHLUPATY!!!
Vim, kdo jsi, vim, kde bydlis, vim, v cem spis, a mel by sis zavirat okno do koupelny. Zpět
Nevíte, jaký vzkaz si nahrát na záznamník? Tady je několik příkladů:
Ahoj, záznamník má poruchu. Mluvíte s ledničkou. Mluvte hodně pomalu, přichytím váš vzkaz na své dveře jedním z těch magnetů...
Tady já. Zanechte mi vzkaz, co vám mohu...tedy, co pro vás mohu udělat.
Ahoj. Jsem pravděpodobně doma, jen se snažím vyhnout hovoru s někým, koho nemám rád. Zanechte vzkaz. Jestli nezavolám, jste to vy!
Tady šestá dělostřelecká a raketová divize. Zadejte své souřadnice.
Jelikož se z našeho-vašeho Slona snažíme vytvořit prosperující časopis, tak se zde objevuje nová rubrika s názvem : „Trošku zkreslené místní zprávy...“
Doufám, že se tato rubrika ujme a tudíž bych uvítala, kdybyste mi i vy přispěli nějakou pikantností. Pokud někoho napadá nějaká zajímavost, tak s ní můžete přijít do 9.třídy. Přivítám vás s otevřenou náručí...
A tady tedy přináším první zprávu:
„Až k mým uším dolehla neočekávaná zpráva o jedné tolik opěvované vesnici jménem Báňovice. Jistě o ní každý slyšel. Zdejší lidé už několik let navrhovali, aby se právě Báňovice zařadily mezi města naší republiky. Konečně je vyslyšel pan prezident a se svolením paní Havlové rozhodl, že Báňovice povýší na velkoměsto. Místní občané jsou nadšeni. Tato zpráva mě opravdu potěšila... Nezaručuji však, že je pravdivá, neboť se ke mně donesla tichou poštou...“
Tolik
tedy z dnešních novinek.
(M.H.) Zpět
I když tento nadpis vypadá jako výkřik do tmy, měl by poukazovat na problém, který není sice vážný, ale stojí za zmínku. Jde o „přidělování“ mléčných výrobků. Už mnohokrát se stalo, že jsem si například objednal vanilkové mléko. Jenže poptávka byla větší než nabídka a vanilkové mléko už nebylo. Popravdě nejde o nic vážného, když není vanilka vezmu si jahodu. Jenže tímto nahrazováním původní objednávky vzniká celkem velký zmatek, který musí služba přijímající mléčné výrobky složitě řešit. Nebudu se zde pokoušet navrhovat řešení. Jenom jsem chtěl na tuto záležitost upozornit ty, co by ji měli řešit.
Kwajdy Zpět
Všem je jistě velmi dobře známo, že jsme byli v Dačicích na diskotéce. Známo Vám je to asi hlavně proto, protože jste tam byli. Diskotéku nám pořádali učitelé ve spolupráci s firmou Štefl-Tour, ABYSS a Petrem Prokešem jako akcí proti drogám. Vše nám bylo poskytnuto zdarma: autobusy i uspořádání. Za to vše jim bylo za nás všechny poděkováno v novinách a já bych jim nyní chtěl poděkovat prostřednictvím našeho školního časopisu.
K této diskotéce jsem se zeptal na pár otázek našich učitelů a žáků:
Před diskotékou jsem se ptal jak se na ni těší:
Radek Bitala- Ne, těšil bych se kdyby tam byly jiné školy.
Jiří Králík- Vůbec se netěším, radši bych se učil.
Lucie Wirglová- Vůbec.
Pavel Neshyba- Těším se.
Vojta Novák- Těším se blbě.
Tereza Midrlová- Dobře.
Marta Habrová- Když mě nebudou nutit tancovat, tak se těším.
Olga Leitkepová- Ale jó!
Eliška Kandusová- Mně je to jedno.
A po diskotéce jsem se samozřejmě zeptal jak se jim tam líbilo:
Radek Bitala- Zprvu nic moc, ale pak se to trochu rozjelo.
Martin Králík- Bylo to dobré.
Jiří Králík- Byla tam nuda.
Lucie Wirglová- Šlo to.
Lukáš Matoušek- Dobrý.
Tereza Midrlová- Bomba.
Mirek Habr- Bolí mě krk.
Eliška Kandusová- Dobrý.
Marta Habrová- Bylo to tam pěkné.
Josef Mochar- Šlo to.
Vít Vašmucius- Mohly by tam být hezčí holky.
p.u.Michlová- Líbilo se mi tam, líbilo se mi že někteří žáci tancovali na všechno, ale nelíbilo se mi, že někteří tancovali jen na něco, a že někteří netancovali vůbec.
p.u.Vlasáková- Vynikající. V každém věku se dá jít na diskotéku a tahle byla moje první.
A závěrem jsem se zeptal: chtěli byste další diskotéku?
Martin králík- Jasně.
Radek Bitala- No, je to dobrá ulejvárna.
Lukáš Matoušek- Ánó!
Jiří králík- Mě to je jedno.
Eliška Kandusová- Jo!
Marta Habrová- Ale jó!
Vítek Vašmucius- Jó!
Martin Halaška- Já nevím, já jsem na tý první nebyl.
Tereza Midrlová- Jo.
Pavel Duba- Já chci ještě!(pozn. redakce- toho si radši nevšímejte)
Děkuji za Vaši pozornost.
Kolík Zpět